Archive of Our Own

Valinor je nebe!

I.

(Když je Eärendil malý, vypráví si o Valinoru.

On, jeho ada, ammë, Elwing, Isilmë, Celebrimbor, Galadriel, Celeborn a Ereinion.

Je to vždy stejné, ti co Valinor znali, o něm mluví a ostatní poslouchají.

O průzračné vodě, jídle. Zelených lesích a krásných městech.

Nakonec se vždycky mluví o Síních Mandosu a o tom že mrtví budou propuštěni ven.

A všichni tam mají nějaké příbuzné, které chtějí vidět.

„Takže uvidíme dědečka a babičku?“ ptá se Eärendil ammë.

„Ano broučku.“ Odpovídá ammë.

„A tetu Aredhel? A Glorfindelda? A strýčka Maeglina? Vím, že byl zlý, ale zároveň to nebyl on, už ne.“

„Pokud to nebyl úplně on, tak ho jistě uvidíš.“ Odpoví Celebrimbor laskavě. „V síních ho vyléčí.“

„A já uvidím adu a ammë?“ ptá se Elwing. „A Eluréda s Elurínem?“

„Ano.“ odpovídá Idril.

„A ty taky uvidíš své rodiče.“ Usměje Eärendil se na Isilmë. „A taky svoje pěstouny.“ Isilmë se vždycky usměje.

„Mého pradědečka a prababičku.“ Dodá Elwing.

„Uvidím zase svoje bratry. Finroda, Angroda , Aegnora. Orodrethda s Finduilas.“ Říka Galadriel.

„Uvidím zase atara.“ Celebrimbor vypadá zamyšleně. „A také ammë. A strýce.“

„Oh, na bratrance bych málem zapomněla.“ Zamumlá Isilmë. „Uvidím znovu Finna. A ostatní.“

„Nějaké plány?“ ptá se jí Galadriel.

Isilmë pokrčí rameny. „Vyprávěj ještě jednou o lesích,“ prosí. „Zelených a hlubokých.“

Eärendil poslouchá.

Když Eärendil dorazí do Valinoru, je to takové jako si představoval.

A přesto…Něco není správně)

Eärendil se před plavbou vydává do města. Chce koupit Elwing něco pěkného pro radost.

Je ještě brzo, skoro nikdo v ulicích není. Je tomu rád, na Vingilotu je sice sám, ale davy nemá rád.

Jeho pohled upoutá plakát na zdi. Jasně barevný.

Valinor se mění v Angband. Hlásá ozdobný nápis směle.

Život za život = chovné kotce Angbandu a Utumna

Text doprovází znepokojivě realistické kresby chovných kotců, pravděpodobně z Angbandu

Tohle do Valinoru nepatří. Stojí pod kresbou.

Tohle se týká nás všech. Dodává plakát nakonec jasně červenou barvou.

Ohromeně se zastaví.

Tohle tady někdo musel dát během noci, uvědomí si.

„To je drzost.“ Ozve se za ním.

„Chci říct,“ pokračuje majitel hlasu, podle vzhledu Noldor. „Elfové uvěznění v Angbandu a Utumnu byli nevinné oběti. Tohle je správný a náležitý trest pro vrahy.“ Elf strhne plakát ze zdi a zmačká ho.

„Míchají jablka s hruškami.“ Prskne a hodí plakát na zem.

„Přesně.“ Přidá se další kolemjdoucí. „Valar je odsoudili správně. Je jen škoda, že z toho ostatní vyvázli.  Na žádnou dohodu se přistupovat nemělo.“

„Po tom útěku měla dohoda padnout.“ Odfrkne si druhý. „To je holt nepotismus, král se za synovce určitě přimluvil.“

„Nebudeme vás zdržovat, lorde Eärendile.“ Řekne první elf klidněji. „Určitě musíte spěchat.“

Vhrne ponurý pohled na zmuchlaný plakát. „Král a Valar se o tomhle brzo dozví.“

Eärendil zamumlá něco zdvořilého a rychle odejde.

Když se poprvé objevil rozsudek Valar, Život za život, podobné plakáty se objevovali na zdech. Po několika letech zmizely, nebo se úřady staly zběhlejšími v jejich odstraňování.

Nepamatuje si, kdy je přestal vídat.

Celou ta záležitost ho do značné míry minula.

V té době se Elwing, nejspíše v reakci na propuštění jejích malých bratrů ze Síní vrátily noční můry, které ji pronásledovaly celé dětství.

Nakonec se musela uchýlit na nějakou dobu do zahrad Lórienu, než se jí vrátil klid.

Takže rozsudek nad vrahy nebyl jeho prioritou.

Když o něm uslyšel, znepokojilo ho to, ale jeho hlavní starost se týkala jeho ženy.

Koneckonců, vrazi měli dost svých příbuzných, aby za ně orodovali.

Krále Finarfina, například.

Samozřejmě, měl strach kvůli své rodině, dědečkovi, strýci.

Ti ale byli nakonec v bezpečí.

A pokud to neřešili příbuzní odsouzence, jeho matka, bratři, prarodiče, tak proč by se měl on starat?

Pak do Valinoru připlula jejich snacha. Sama těžce raněná na těle i na duši. Snad díky tomu se sblížila s Elwing.

A on na celou tu věc zapomněl, nebo ji spíš zasunul někam do pozadí své mysli.

Než prastrýcovo osvobození Maedhrose Fëanoriana a následné události které z jejich útěku vyplynuly, vynesly celou tu věc na světlo a Eärendil si musí přestat nalhávat, že se ho celá záležitost netýká.

A brzo zjistí jak moc.

Na palubě Vingilotu na něj čeká překvapení.

Pěkná, krémově zbarvená obálka.

Temně červená pečeť.

Eärendil Námořník, stojí na obálce

Některá z Manwëho maiar ho musela položit před dveře kajuty před chvilkou.

Rozlomí pečeť a přečte dopis.

A nevěří tomu, co vidí.

Lorde Eärendile,

Jako vděk za Vaše služby bylo rozhodnuto Vám a lady Elwing nabídnout další místo v Život za život

Manwë Súlimo

Jeho první myšlenka byla, že sestřenice jeho dědečka měla pravdu, když tvrdila, že v Beleriandu bylo líp.

A že Noldor měli pravdu, když se vzbouřili proti Valar.

Jeho druhá a trochu hysterická myšlenka je, jestli Manwë osobně píše všechny pozvánky.

Třetí byla, že bude moci strávit víc času s Elwing a rodinou.

Čtvrtá že za takových okolností už z Vingilotu raději nesleze.

To od něj čekají co?

Co se od něj čeká, mu oznámí maia, nejspíš stejná co mu nechala dopis u dveří.

V podobě ptáka doletí na Vingilot a změní se v něco, co vypadá jako elf, ale není.

 „Datum bude upřesněno a budete informováni s předstihem.“ Oznamuje mu.

„Mám nějaké povinnosti.“ Namítne.

 „Vaše povinnosti na Vingilotu dočasně převezme dobrovolník.“  Řekne maia tonem který ho má uklidnit a který funguje přesně opačně.

„Miluji svou ženu a nechci jí podvést. Kromě toho mě muži nepřitahují.“ Zkusí to.

„Nemusíte si dělat starosti.“ Maia se usměje. „Příbuznému, který si odpykává trest, bylo změněno hröa aby mohl nosit dítě. A vaše žena se bude účastnit s vámi, takže ji nepodvedete.“

„Změněno hröa.“ Opakuje mechanicky a nevnímá zbytek věty. „On s tím souhlasil?“

„To nebylo důležité.“ Maia vypadá naprosto klidně. „Bez toho by nemohl odpykat svůj trest, takže jeho souhlas nebyl nutný.“

„Aha.“ Dědečkova sestřenice měla rozhodně pravdu. A Fëanor se ohledně Valar taky nepletl.

„Ale Maedhros Fëanorian uprchl.“ Vytasí trumf.

„Byl unesen svým bratrancem.“ Opraví ho maia nevzrušeně. „Princ Fingon byl ještě moc nestabilní, než aby byl schopen přijmout vůli Valar. Jeho propuštění bylo očividně předčasné. Bude umístěn do Síní, dokud se jeho stav nezlepší.“

Jo, jasně. Takhle to teda je.

„Mí synové nezemřeli rukou vrahů. Elrond je naživu a Elros si zvolil cestu člověka. Už dávno přijal Dar Ilúvatara.“

„Ale ztratili jste je rukou vrahů. Jednoho z nich až do Druhé hudby.“

„Ano.“ řekne tiše, protože to pořád bolí. „Ale i tak je jistě spousta dalších, kteří si to zaslouží více než my.“

„A přesto jste byli poctěni.“

Poctěni.

„Jsem velice vděčen, ale nemohu to přijmout. Nepovažuju to za správné.“ Řekne na rovinu.

Maiiným obličejem něco prokmitne. Něco.

„Tento dar nemůžete odmítnout. Je to i povinnost. Pomůžete vrahům odpykat si trest, aby se mohli vrátit ke svým příbuzným. Pokud se nezúčastníte, bude to považováno za protivení se vůle Valar.“ Maia se usměje a nejspíš to není omyl, že vidí její zuby. „Je tady malá skupina pošetilců., která se protiví vůli Valar. Možná jste viděl jejich plakáty a nápisy na zdech domů.“

„Datum vám bude oznámeno brzy. Pěkný den lorde Eärendile.“

Tak alespoň ví na čem je.

Matka i otec ho vychovali ke zdvořilosti, ale dnes je přesně ta chvíle, kdy se zdvořilost musí vynechat.

Po přistání se jde projít po pláži, aby si trochu vyčistil hlavu.

Marně.

Novina o tom, jaké „štěstí“ ho potkalo, se rozšířila velmi rychle.

Neméně tucet elfů mu gratuluje.

Ten poslední mi třese rukou a představí se jako Ondo. Je také současný rodič.

Ondo se nadšeně usměje. „Jsem rád, že jste dostal svojí šanci na pomstu.“

Vardiny kozy.

„Řekl jsem si, že možná oceníte praktickou ukázku.“ Usmívá se.

„Já sám jsem ji měl, když jsem měl jeho bratra. Máme se ženou nárok na čtyři návštěvy. Tři jsme měli s prvním odsouzencem. Ale ten byl unesen svým bratrancem.“ Elfovy rysy se zkroutí, jako by s oficiální verzí nesouhlasil.

S prvním odsouzencem. To musí myslet Maedhrose Fëanoriana.

Ten uprchl.

V tom překvapení se zapomněl zeptat, kdo ho nahradil.

Ale nějakou představu má. Je jediná osoba, která by se podle všeobecného mínění hodila.

„Takže teď jsme na čtvrtou návštěvu museli využít toho zpěváka.“ Potvrdí Ondo jeho domněnku. „Odsouzenec nesl naše dítě, když byl unesen. Proto jsme také dostali přednostně toho druhého. Původně se počítalo, že bude jeho první návštěva vaše, ale…“ spiklenecky ztiší hlas. „O nic jste nepřišel. Léčitel ho po porodu uzdraví, takže bude těsný jako panna. Stejně to dělali i s tím prvním. A alespoň Vám ho pěkně vycvičím.“

Eärendil se nadechne, aby elfovi řekl, kam si svoji nabídku může strčit.

„Pán Eönwë mi řekl, ať Vás přivedu. Máte to považovat za součást vašich povinností. Jinak Vás přivede on. A to bude považováno za protivení se Valar.“

Zatne zuby. „Veďte mě.

K vezení dojdou brzo. (Odmítá na to myslet jako na něco jiného.)

„Strážní vám ho můžou podržet nebo přivázat, jak budete chtít,“ říká Ondo vesele. „Samozřejmě, kundička je vaše, ale já jim za jejich námahu dovolil použít jeho zadek nebo pusu.“

Eärendil poslouchá.

To jsou halucinace. Zadoufá po několikáté. Zajal mě Morgoth a Suron mě mučí iluzemi.

Pořád to zní líp než realita.

„Šukat ho můžete i během těhotenství.“ Vysvětluje Ondo s klidem. „Nechám Vám poznámky do kdy je to bezpečné ve které díře.“

„Myslel jsem, že účelem návštěv je otěhotnění?“ říká a doufá, že vypadá dostatečně klidně.

„Ano, oficiálně. Samozřejmě, každý ale ví, že jde o trest.“ Ondo zaklepe na dveře a pozdraví se strážemi.

„Pán Eönwë Vám ho už připravuje.“ Ušklíbne se strážný.

Co to tady znamená někoho připravovat, uvidí brzo.

Místnost je malá, s postelí vybavenou pouty, jako jediným vybavením.

Stěny jsou zvláštní, spousta bílých čtverečků. Eärendil uvažuje, jestli to má vězně přivést k šílenství.

Maglor leží přivázaný na posteli. Nohy doširoka roztažené, tak aby bylo vidět, že jeho hröa bylo změněno. Prsa má také změněná, ale jen málo.

Vedle postele stojí Eönwë.

Jednou rukou hladí elfa mezi nohama, pak do něj neurvale strčí dva prsty.

Maglor sebou hází, zvrátí hlavu dozadu, ale nevydá žádný zvuk. Na krku se mu přitom napínají šlachy. Ústa otevřená v němém výkřiku.

„Trénink.“  Řekne Eönwë nevzrušeně v reakci na Eärendilův pohled. „Musí si zvyknout, že se tahle část jeho těla bude často používat. Změnili jeho hröa, a to bylo trochu obtížnější než s jeho bratrem, ten byl v síních a prostě dostal nové. Jeho jsme museli změnit, takže na tuhle část těla nebyl zvyklý. Několik týdnů jsme mu ukazovali, jak se bude používat, než jsme ho sem předali.“

„Ukazovali?“

„Vy tomu říkáte pohlavní styk.“ vysvětlí Eönwë. „Bylo nás několik, co na to byli vybráni. Aby trénink mohl probíhat bez zdržování.“

„Jeho hlas…“ řekne nakonec.

„Přerušili jsme mu hlasivky.“ Řekne maia klidně. „Jeho hlas byl příliš mocný. A bylo to laskavější, než mu brát jazyk.“

Laskavější.

„Kde se to…“

„V zahradách Lórienu.“ Eönwë vypadá trochu překvapeně otázkou, ale ochotně odpoví.

Tam se léčila Elwing. Léčili tam Celebrían.

A teď se dovídá, že tam bylo Maglorovi bez souhlasu změněno hröa.

Byl mu odebrán hlas.

A nakonec ho několik týdnů v kuse znásilňovali, pod záštitou tréninku.

V místě kde mají léčit.

Eönwë vytáhne prsty z Maglora, a namočí je do oleje v malé nádobce. Znovu zastrčí prsty do Maglora, ten sebou znovu začne házet.

„Jde o prostředky na zvýšení plodnosti.“ Vysvětluje, zatímco mu vtírá olej do kundy. „Také má afrodiziakální účinky. Původně jsme mu ho dávali do pití, ale odmítal spolupracovat. Tak jsme přešli na tenhle způsob.“

„Mně to nevadí.“ Ondo si rozepne kalhoty a líně se hladí. Výraz jeho tváře Eärendilovi připomene skřety.

Eönwë mezitím nanese olej na Maglorovi bradavky, nakonec mu ho vetře i do konečníku. Pořád se tváří klinicky, jako by dělal nějaký nezbytný zákrok, ale prsty nechává na místě déle než je třeba.

„Tam se mu to líbí.“ Zašklebí se jeden strážce.

Opírají se o dveře a celé to pozorují jako obzvlášť povedené představení.

„Takhle to účinkuje rychleji.“ Vysvětluje Eönwë

Maglor se svíjí, tváře zarudlé, vlhkost mezi nohama.

Ondo do něj strčí prsty. „Je připravený. Navzdory svým slovům nespěchá.

Pobaveně sleduje, jak se jeho oběť svíjí v poutech a lapá po dechu.

„Myslím, že lord Eärendil spěchá.“ Řekne Maia.

Ondo pokrčí rameny, vleze mezi Maglorovi roztažené nohy a na jeden příraz se zastrčí dovnitř.

„Vlhké a těsné.“ Oznámí.

Eärendil odvrátí oči. Nemůže přeprat čtyři stráže a maiu.

Pohled mu padne na polici, ve které je nádoba. V nádobě je…

To NE.

Eönwë sleduje jeho pohled. „Jeho hröa bylo přetvořeno nožem a písní. Nechali jsme odříznuté kousky u něj, aby je alespoň viděl.“

Na to aby odpověděl, má moc sucho v krku.

Poslouchá pleskání masa o maso, Ondovo chrochtání.

Když je po všem, Ondo vstane a otočí se na stráže. „Můžete mu připomenout, k čemu má další dvě díry.“

Eärendil sebou trhne.

Ondo se usměje. „Nedělejte se starosti. Libí se mu to. Osobně jsem s tím olejem nedříve nesouhlasil, nelíbí, aby se to užíval. Ale když vidím, jak ho to promění v děvku, která prosí o penis.“ ušklíbne se. „Z největšího barda Noldor je jen coura.“

Maglor vzlyká.

„Neboj, brzo vybarvíme první kus.“ Řekne Ondo vesele. „Tvůj bratr navíc udělal patnáct dalších, takže ti jich zbývá,“ předstírá, že počítá. „Pořád hodně.“

Všechno v té místnost, i zeď je mučicí nástroj.

„Pokud si odpyká celý trest, bude mu jeho hröa vráceno?“ zeptá se Eärendil a přeje si, aby ohluchl.

„Oh, nebude si muset odpykat celý trest, jen dokud, nechytíme jeho bratra.“ Odpoví Eönwë.

„Ale pak bude propuštěn?“

„Jeho bratr bude svěřen do péče Estë v Lórienu. Jako jeho matka. Útěk dokázal, že není dost stabilní.“ Otočí se na postavu na posteli.

„Naproti tomu Maglor, spáchal páté zabití příbuzných.“

„Cože?!“

„Je to pravda pane,“ ozve se jeden ze strážných. „Když ho sem přivedli, zabil dva z našich. Jednoho uškrtil, a druhému rozbil hlavu.“

„A to nemluvím o tom, že jednomu ukousl penis.“ Přidá se další strážný.

Na jazyku ho pálí otázka, jestli to Maglor udělal předtím nebo potom, co ho stráže znásilnili, ale nechá ji pro sebe.

„Po jeho provinění nemůže být propuštěn. Je nenapravitelný.“ Pokračuje Eönwë. „Bude svěřen do mé péče.“ Usměje se.

„Změny jeho hröa jsou nezvratné.“ Maglor sebou trhne. Strážný, který mu šuká pusu, mu vrazí facku. Ten, který mu šuká zadek, zasténá. „Udělej to znova.“

„Jeho hlasivky také nebudou obnoveny. Jeho hlas je zbraň, a on jasně dokázal, že se mu nedá věřit.“ Pokračuje Eönwë, jako by metr od něj, neprobíhalo hromadné znásilnění.

Ondo se zasměje. „Na to nejdůležitější hlas stejně nepotřebuje.“

„Přesně,“ dodá další strážný. „Bude činit pokání ve službách pána Eönwëho, všemi dírami které má.“

„A dostane se mu rozhřešení v podobě velkého penisu.“ Přidá se další. „Viděl jsem, jak ho trénovali, maiar můžou zvětšit všechny části svého těla.“

„To je dobře, po tom co tady zažiješ, si alespoň nebudeš připadat nenaplněný.“

Stráže i Ondo se zasmějí.

Eönwë pozoruje Maglora. Vypadá, uvědomí si Eärendil, jako vlk co nežral.

Slova strážného nepopře.

Nejhorší věc, kterou Eärendil udělal, bylo nechat své syny a ženu v Beleriandu.

Byť z ušlechtilých důvodů.

Druhá nejhorší věc je opustit Maglora v té místnosti.

(Pamatuje si kdy Maglora viděl poprvé.

Stál tenkrát na břehu spolu s dědečkem a rodiči. Vedle dalších příbuzných.

Maglora poslal do Valinoru Elrond, který se bál o svého pěstouna, bloudícího po pláži.

Takže ho vystopoval, ošetřoval, dotáhl do přístavů a posadil na loď.

Když Eärendil Maglora uviděl, nevěděl, jestli ho má obejmout nebo praštit.

Za péči o jeho syny a noční můry jeho ženy.

Nakonec to vyřešil jednoduše a udělal obojí.

Na syny se ho zeptal hned poté.

Sešli se na neutrální půdě v paláci. Jen oni dva. Elwing nemohla. Jen ta představa ji vyděsila k smrti.

Maglor mu řekl vše, co mohl a několikrát poslal dopis s dalšími podrobnostmi.

Jinak se nestýkali. Celebrían která Maglora znala z Roklinky, ho občas navštěvovala, ale nemluvila o tom, aby nerozrušila Elwing.

To bylo vše. A teď tohle.)

Dojde domů do Věže ani neví jak.

Kdyby byl v Beleriandu, šel by sehnat posily. Zavolal stráž. To by vlastně udělal i tady. Sice si myslel, že zločin v požehnaných zemích není, ale koneckonců, Morgoth byl Vala.

Ale co má dělat, když je znásilnění, mučení a věznění schválené Valar?

Když zločiny nařizují ti, kdo by je měli zakazovat?

Jak může volat stráž, a ohlásit zločin, když sami strážci páchají zločin?

V jednom má jasno.

Neudělá to.

Nemůže. Nemohl by se sám sebe vážit.

Nemohl by se své ženě, svému synovi, svým rodičů a prarodičům podívat do očí.

Dojde k Věži.

Celebrían a Elwing si povídají na zahrádce. Vesele se smějí. Když ho uvidí, začnou mávat.

Jak jim to má říct?

Zamává jim taky a pomalu k nim dojde.

„Lásko,“ Elwing se na něj usmívá. „Už jsem se bála, že večeři nestihneš, ostatní tu za chvíli budou.“

Rodinná večeře.

Na tu úplně zapomněl.

Uf.

„Děje se něco?“ otočí se k němu Elwing. „Lásko, jsi úplně bledý. Můžeme to zrušit.“

„Ne.“ snad ho to přivede na jiné myšlenky. Navíc, své příbuzné nevídá zas tak často a Isilmë i Ereiniona má rád.

„Isilmë přivede i své rodiče.“ Oznamuje mu Elwing. „Od té doby, co je, pustili ze síní je tak šťastná. Nikdy jsem ji v Beleriandu takhle nezažila.“

Celebrían se pousměje. „Kdyby ji poprosili, aby sundala slunce z oblohy, udělala by to.“

Eärendil se navzdory všemu co dnes viděl také usměje. Ano, na radost sestřenice jeho dědečka je příjemné pohledět.

Je úžasné, jak se změnila od zahořklé elfky která připlula do Valinoru, a kopala kolem sebe jako raněné zvíře.

A je úžasné že i Elwing a Celebrían se smějí.

Nebude své ženě kazit dnešní večer. Tu hrůzu jí klidně může říct až zítra.

Hosté přijdou na čas a spolu.

Isilmë, nejmladší vnouče krále Finwëho, a jediné narozené v Beleriandu. Dcera princezny Írimë a jejího manžela. Svěřenkyně Thingola a Melian.

Sestřenice jeho dědečka. A zároveň prateta Elwing, srdcem, když ne krví.

Princezna Írimë.

Její manžel Celon, Laiquendi.

Ereinion Gil-galad.

Isilmë, Elwing a Celebrían se objímají a smějí se.

Írimë a Celon jsou zdrženlivější, ale milí.

A Ereinion vypadá, že by se nejraději vypařil. Chudák, pořád se bojí že na něj začnou křičet že je uzurpátor.

Večeří v malé prosklené jidelně.

I když si Eärendil předsevzal, že o oznámení Valar nebude mluvit, ostatní nic takového neudělali.

Přesto je Život za život je hlavní téma rozhovoru.

Začne to, když se Írimë zeptá Celebrían na novinky z paláce v Tirionu.

Jako vnučka krále Finarfina tam tráví hodně času, pokud není ve Věži.

„Bylo to hodně…“ Celebrían se kouše do rtu. „Zlé.“

Celon se k ní otočí. „Ten odporný výnos Valar?“

„Ano, všichni měli strach. V ulicích byli stráže, nikdo se neodvážil s nikým mluvit.“

„Jako při tom prvním oznámení.“ Řekne Ereinion. „Všichni se také báli.“

Isilmë pokrčí rameny. „Podle mě kousla Noldor do zadku naše vlastní zbabělost.“

„Chci tím říct,“ pokračuje ponuře. „Že když Valar vynesli rozsudek, všichni byli víc než šťastní, že se k tomu Maedhros přihlásil.“

„A když bratranec Finno s bratrancem Maedhrosem zmizel…“ Isilmë  se usměje, ale není to moc laskavý úsměv. Eärendil si vzpomene, jak ji viděl poprvé, po příchodu do přístavů Sirionu. Od bláta a krve skřetů, které zabila, s divokým úsměvem.

(„Ilúvatare, myslela jsem si, že vidím strýce Tyelkorma.“ Prohlásila jeho matka tenkrát.

„Už mi říkali i líp.“ Ušklíbla se jeho příbuzná.)

„No, řekneme, že nálada v Tirionu byla zajímavá.“

„Všichni tak nějak došli k názoru, že se jich ten trest už netýká.“ Přikývne Celebrían.

„A najednou zjistili, že se jich to týká hodně.“ Dodá Isilmë. „Že je Život za život zase ve hře. A když něco ignorujete, tak to nezmizí. Jen to na vás čeká.“

„Ale nakonec k ničemu nedošlo?“ Ptá se Elwing. „Žádné hromadné mizení a věznění. Pokud byla podmínka porušena…?“

Írimë si povzdechne.

„Můj bratr miluje svého nejstaršího syna. Velmi. Takže před Valar prohlásil, že Findekáno nebyl zcela uzdraven, když byl propuštěn ze síní. Že není zodpovědný za své činy.“

„Ale má další děti.“ zamumlá Elwing tiše

„A můj strýc velice miluje i své další děti,“ přikývne Isilmë. „Pokud by Valar prohlásili, že Maedhros se útěku účastnil dobrovolně, že porušil dohodu…“

„I můj druhý strýc král miluje děti svého staršího bratra. Děti svého nejstaršího bratra už tolik ne Ale jak by mohl omilostnit jedny a druhé ne? A jejich stoupenci? Někteří z těch co sloužili Fingonovi, po jeho smrti přešli k Maedhrosovi, Zabíjeli v Alqualondë, Doriathu, Sirionu.“

„Někteří co zabíjeli v Alqualondë a pak odešli do Gondolinu a pak do Sirionu a tam byli zabiti.“

„Jak to vyřešit s někým kdo byl vrahem a zároveň obětí?“

„A jak všechny najednou shromáždit. Uvěznit. Změnit jejich hröa.“

„Takže?“ zeptá se Elwing.

„Valar se usnesli, že ani jeden není zodpovědný. A že tedy není třeba rušit dohodu, kterou Maedhros uzavřel, že jen on bude trpět.“

„Ale Valar zároveň prohlásili, že příliš mnoho elfů čeká na spravedlnost a a nemůžou jim jí odpírat, dokud nebudou uprchlíci chyceni.“

Eärendil si všimne, jak Celon stiskne při slově spravedlnost rty.

Celebrían přikývne. „Já byla zrovna v paláci s Finduilas a slyšela jsem dědečka a prastrýce jak o tom mluví.

O tom jak by zrušení celé dohody mělo vliv na všechny Noldor. Prastrýc Fingon říkal dědečkovi, že nemůže nechat odsoudit polovinu města. Dědeček souhlasil, ale zároveň prastrýci vysvětloval, že nemá tokovou moc jako jejich otec. Jeho vláda je závislá na schválení Valar. Ale že je zkusí přesvědčit, o jiném řešení.“

„Zkrátka všichni došli k názoru,“ převezme řeč Isilmë. „Že předchozí model, kdy byl jen jeden obětní beránek fungoval skvěle.“

„Koneckonců, takhle všichni můžou předstírat, že se nic neděje, pokud si tak přejí. To by nešlo, kdyby všichni najednou pykali.“ Dodá.

„Takže než bude Maedhros dopaden. Je tu jedna osoba, která se zúčastnila čtyř zabití příbuzných.“

Druhý nejstarší bratr.

„Maglor.“ Domyslí si Elwing.

„Ano. Jednoho dne zmizel ze svého domu a Valar oznámili, že převzal trest svého bratra…“

„Jako jeho dědic a bývalý král regent“.

„Dobrovolně?“ Zeptá se skepticky Elwing.

„Oh, Pochybuji.“ Celebrían zavrtí hlavou. „Prostě tam jednoho dne byl doma a druhý nebyl. Daeron ho byl navštívit a nemohl se dostat dovnitř. A pak přišlo to prohlášení Valar.“

„Nikdo z rodiny se neodvažuje moc vyptávat.“ Povzdechne si Írimë.

Eärendil uvažuje, jestli jeho prateta mluví i sobě. Jestli také zabíjela na plážích Alqualondë.

„Všichni si uvědomují, že pokud bude dohoda zrušena, jaký je čeká osud.“ Dodá Ereinion.

 „Spravedlnost.“ Ucedí manžel Írimë. „Mé širší rodině nebylo ukřivděno Noldor, takže mé slovo možná nemá takovou váhu, ale takovou spravedlnost bych čekal u skřetů.“

„Asi tak atare,“ přikývne jeho dcera. „Asi tak. Když jsme na konci války hněvu osvobozovali vězně, tak jsme viděli hrozné věci. Ale nikdy by mě nenapadlo, že uvidím jak se Valinor mění v Angband.“ Ušklíbne se, jako snědla něco odporného. „Na Formenosu nikoho kdo to podporuje, nestrpím.“

„Ani Turgon v Novém Gondolinu.“ Dodá Ereinion. „Samozřejmě vždycky musí uvést jiný důvod.“

„No, Maglor jen tak neuteče. Posílili stráže a hlídá ho i několik maiar.“ Pokračuje Ereinion. „Pokud ho nezachrání jeho milenec, jako jeho bratra.“

„Je pravda, že byli milenc Eönwëho.“ Zeptá se Isilmë matky. „Protože v tom případě žádný útěk nehrozí.“

„Jak to víš?“

„Takže je to pravda.“ Ušklíbne se dcera. „Jako hodně mladá jsem něco zaslechla. Zeptala jsem se Celebrimbora, ale zaslechl mě Curufin. Byla z toho hodinová přednáška, že žádný slušný noldo se s maiar nezahazuje. Taky dodal že Maglor je umělec a ti se občas chovají výstředně. Když jsem mu řekla, že Thingol není umělec ale král, tak mi řekl že sindar se výstředně chovají skoro pořád.“

„To zní jako můj synovec.“

Eärendil polkne. Po jídle se omluví a jde na chvíli do knihony.

Za sebou slyší kroky. Isilmë.

„Celý večer vypadáš jak umučení? Co se stalo? Nepřišli nějaké špatné zprávy ohledně Elronda?“

„Ne to ne.“ odpoví.

„Tak co se děje?“

„Já…“ nakonec se zlomí a ukáže jí obálku. Stejně to brzo zjistí. „Neříkej o tom Elwing,“ prosí. „Řeknu jí o tom zítra.“

„Ilúvatarovi koule.“ Isilmë zatne zuby. A já o tom melu celý večer, omlouvám se Eärendile.“

„Já to nechci udělat.“ Zašeptá. „Ano, zlobil se na něj, dal jsem mu pěstí.“

„Předtím jsi mu dal pusu a objal ho.“ Zavrtí Isilmë hlavou. „Nechtěj vědět, co jsem na něj řvala já a Galadriel, když ukradli Silmarily.“

„Ale tohle je zlo. A ten elf co mi ho ukazoval, současný rodič. Mučí ho, protože může. Stráže nejsou o nic lepší. Znásilňují ho.“ Nadechne se. „A ten maia co ho hlídá. Ten by mohl sloužit Morgothovi.“

„Ty jsi Maglora viděl?“ Isilmë se třese hlas. Eärendil si vzpomene, že v prvním věku v Beleriandu svého staršího bratrance měla hodně ráda. Přinejmenším do Doriathu.

„Ano.“ kývne.

„Je…?“

„Vzali mu hlas.“ Není způsob jak to říct jemně. „A přetvořili mu násilím hröa. Nechali ty odříznuté části tak aby je viděl.“

Isilmë zaskřípe zuby. A pak řekne něco, co nečekal.

„Eärendile, jak se Ti líbili naše plakáty?“

Plakáty, které přirovnávají Valinor k Angbandu.

Vybaví si Eönwëho slova. „Je tady malá skupina pošetilců., která se protiví vůli Valar. Možná jste viděl jejich plakáty a nápisy na zdech domů.“

„To jsi byla ty.“ Vydechne.

„Obrázky dělal Ereinion.“ Usměje se Isilmë. „A ty plakáty děláme na přístroji, co vyrobil Tyelpë.“

„A text píšeš ty.“ Uvědomí si. „Vy tři jste začali novou vzpouru proti Valar.“

Zavrtí hlavou. „I když bych ráda prohlásila, že je to můj nápad, je tu ještě někdo mnohem šílenější. Někdo kdo věří, že jedna vzpoura proti Valar nestačila.“ Ušklíbne se. „Nejspíš proto že ta první dopadla tak skvěle.“

„Kdo je ten blázen?“ zeptá se.

„To brzo uvidíš. Teď zavolej Elwing a ukaž jí tuhle hrůzu.“

„Ale…“

„Věř mi.“

Poslechne.

Elwing na papír kouká, jako by ji měl kousnout.

„Ne.“ řekne. „V žádném případě. Chtěla jsem své syny vidět, to mi zakázali, a teď tohle. Nikoho znásilňovat nebudu. A ani s tím pomáhat. To je odporné.“

„Nenechají nás to odmítnout.“ Eärendil

„To je mi jedno.“ Maglorovi už jsem odpustila. Ano, udělal spoustu strašných věci, ale litoval jich. Bojoval proti Morgothovi a naše syny dobře vychoval.“

„Nenechají nás to odmítnout.“

„Tak ať mě k tomu donutí.“ zasyčí jeho žena.

„Víte,“ připomene jim Isilmë. „Nejste v tom sami. Omlouvám se, ale tajně jsem do Věže propašovala skutečnou hlavu spiknutí.“ Zvýší hlas. „Jsi na řadě, bratranče.“

Eärendil se otočí ke dveřím.

„Vnuku.“ Usmívá se bývalý král Gondolinu. „Už jsi dlouho nebyl v Tirionu.“

II.

Když Turgon poprvé slyší o Život za život, vzpomene si na svou sestru.

Co jí udělal Eöl.

Co málem potkalo jeho dceru.

Co mu vyprávěl Tuor, o tom co viděl dělat Lorgana a ostatní výchoďani s ženami poražených.

Co potkalo Aerin v rukou Broddy.

A Valar to chtějí zavést ve Valinoru?

Ne.

To nikdy.

První se objeví Aredhel

„Slyšel jsi o tom?“ Vyhrkne. „To přece nemůžou udělat.“

„Můžou a udělají.“ Řekne ponuře.

Měl čas si to promyslet.

První myšlenku, protestovat u Valar, zavrhl. Král to už udělal a k ničemu to nevedlo. Jenom díky Maeshrosovi byl on a jeho rodina ušetřena.

Taky slyšel o tetě Nerdanel.

On sám nezabil v Alqualondë. Jediná smrt, kterou by musel odčinit, by byla ta Eölova. A té nijak nelituje.

To co Eöl udělal jeho sestře, bylo proti samé podstatě eldar. Nejodpornější věc co mohl, může jedna bytost udělat druhé.

A tohle chtějí Valar zavést v požehnaných zemích. To co by čekal v Utumnu.

Jeho bratři, sestra, vnuk. Jeho otec. Jeho bratranci.

(Jestli jsou zvěsti pravdivé, pak i Celebrimbor.)

A co čeká bratrance Maedhrose. O kolik jsou Vlar lepší než Morgoth a Sauron?

Než skřeti, co byla jen pokřivená stvoření, co neznala nic jiného.

Ne.

To nedovolí.

„Aredhel.“ Řekne sestře laskavě. „Věříš mi?“

„Ano. Tobě vždycky.“  Odpoví.

„Přijď dnes na večeři, jen já, Elenwë a ty.“

Sestra se usměje. „Máš plán.“ Není to otázka.

Elenwë ani nemusí přemlouvat.

Vrátí se z od svých rodičů, kde byla na návštěvě a začne mluvit hned za dveřmi.

„Je mi jedno co říkají ostatní ve Valmaru, není to správné. Když si vzpomenu na Aredhel, jak se to liší od toho, co se stalo jí?

„Chudák Maitimo.“ dodá. Takhle se obětovat pro ostatní je ušlechtilé, ale co to udělá s jeho fëa ?“

Proto svojí ženu miluje.

„A odsoudit k tomu Maeglina, když ho v podstatě ovládal Sauron, to je…“ dojdou ji slova.

Políbí ji.

„Lásko, Aredhel dnes přijde na večeři. Myslím, že se shodnete, co se Život za život týče.“

„To teda ano.“ Přikývne Elenwë rázně.

„A myslím že Idril a Tuor také budou souhlasit,“dodá.

Nejprve je jich pět

On, jeho žena, jeho sestra, jeho dcera a její muž.

Tuor vypadá tak rozzuřeně, jak ho ještě nikdy neviděl

„To je naprostá zvrácenost. Od Lorgana  a jeho sběře bych nic lepšího nečekal, ale tohle je Valinor.“

Přidá i jejich mladší bratr.

„Budete potřebovat někoho, kdo umí plánovat, a má zkušenosti s novějším Valinorem.“

Jeho sestřenice.

„Myslela jsem, že nejhorší co mě tady bude čekat je spor o Formenos.“ Povzdechne si.

(Všicni vědi že Isilmë ten spor bere jako zábavu.)

„Ale tohle, když jsem to viděla v Angbandu. No tak jsem nečekala, že to zažiju i tady.“

 Isilmë  přivede i své rodiče.

Celon vypadá znechuceně.

„Valar se můžou zbláznit kvůli druhému manželství a dalším věcem, které Laiquendi a Sindar dělali v Beleriandu, ale tohle…? To jim nevadí.“ Vrčí.

Také přivede Belega a Mablunga.

Finroda přivede Turgon sám.

Finrod přivede své bratry a svou ženu a švagrovou.

Orodrethda s dcerou a ženou.

Finduilas přivede Gelmira a Gwindora.

Ereiniona. Ten se pořád tváří rozpačitě, ale rád se zapojí.

Turgon mezitím kontaktuje své bratrance a Celebrombora.

I když mu lezou na nervy

I když jim vyčítá spálení lodí

Musí je kontaktovat

Jsou jeho bratranci,

A taky musí mít jistotu, že neudělají žádnou hloupost na vlastní pěst.

To by je mohlo zničit všechny.

Kontaktuje Maglora, nejklidnějšího z nich.

Ted když je Maedhros pryč, je Maglor hlava rodiny

Bratranec souhlasí.

Také ho vezme za tetou Nerdanel

Teta Nerdanel se usmívá a kouká přímo před sebe. Tiše si brouká slova ukolébavky.

 „Rozeběhla se přímo do Máhanaxaru a začala proklínat Valar.“ Říká tiše Maglor. Je hubený a bledý, teprve nedávno připlul. „Dva Maiar ji chytili a odvedli. Pak řekli, že byla umístěna do zahrad Lórienu kvůli léčbě.“

Léčbě.

No, jestli to znamenalo: „Přestaňte dělat povyk kvůli osudu vašeho nejstaršího syna,“ tak byli úspěšní.

Maglor ji pohladí po ruce.

Nepřítomně se na něj pousměje.

Plakáty navrhne Celebrimbor.

(Po tom co se stalo tetě Nerdanel, dojdou k názoru, že násilný protest je špatný nápad. To nebrání tomu, aby ho někdo pravidelně nenavrhoval, většinou když je dotyčná osoba frustrovaná z jejich pomalého postupu.

Turgon dotyčné chápe. Sám to cítí stejně. To je taky důvod, proč se snaží nekřičet, když jim podobné plány rozmlouvá.)

„Pokud chceme, aby se o tom mluvilo, musíme na to upozorňovat. Nesmí to zapadnout,“ říká a předvede jeden vzorek, který s pomocí Ereiniona a  Isilmë vyrobil.

 „Když uvidí plakáty, co budou Valinor srovnávat s Angbandem, s elfy to pohne.“ Říká. „Bude se o tom mluvit a nezapadne to.“

„Kolik třešní, tolik višní.“ Souhlasí Celon.

 „Ta tiskárna je skvělý vynález.“ Usoudí Angrod.

Nějakou dobu plakátová kampaň funguje, ale postupem času zmizí plakáty do rána z ulic.

Diskuze pomalu utichají.

V ulicích přibývá stráží. Nejen elfové, i maiar.

Kontrolují každého, kdo vylepuje plakáty na zdi.

Hudební vystoupení, nabídky zboží, to je co najdou, co se vylepuje přes den.

Celebrimbor a ostatní lepí plakáty v noci.

Nějakou dobu mají štěstí.

To jim nakonec dojde.

Turgon je spolu se zbytkem rodiny předvolán do paláce.

Ereinion,  Isilmë a Celebrimbor byli zadrženi. Plakáty u nich naštěstí nenajdou.

(„Tiskárna se zasekla. Takže jsme měli méně plakátů, a když nás zastavila stráž, už jsme všechny vylepili.“ Vysvětlí Celebrimbor později. „Měli jsme štěstí.“

„Ano.“ přikývne Curufin. Pevně syna objímá.)

Trojice klečí před trůnem, spoutaná řetězy.

Finarfin sedí na trůnu, vedle něj stojí Eönwë.

Sakra.

„Pán Eregionu, Velekrál Noldor a paní Formenosu, předvedeni jako sprostí zloději.“ Isilmë rozzuřeně protestuje a její hlas se rozléhá trůním sálem.

Dobře, Celebrimbor už není pán Eregionu, Ereinion je bývalý velekrál a navíc nikdy nepatřil do rodu Finwëho a Isilmë se pořád dohadu se svými bratranci o vrácení pevnosti ale Turgon ví jak je důležitá prezentace.

Bývalý pán  Eregionu, podvodník a možná paní Formenosu prostě nezní tak dobře.

„Byli jste přistiženi v ulicích města.“

„A to je zločin?“ promluví Celebrimbor. „Setkat se starými přáteli, vzpomínat a popíjet?“

Turgon doufá, že se Celebrimbor neplete, když říká, že tiskárna je dobře schovaná. Doufá, že jeho bratranci udrží chladnou hlavu.

„V ulicích města se objevily jisté plakáty.“ Řekne Eönwë. „Mluvící proti vůli Valar.“

„Myslel jsem že Valinor je svobodná země.“ Ereinion mluví klidně, až odměřeně. „Jistě není proti zákonu vyjádřit svůj názor?“

„Názor ano.“ Manwëho herold přikývne. „Zpochybňovat Vůli Valar je ale zrada.“

Turgon se ohlédne na svoje bratrance. Curufin je bledý jako rubáš. Vedle něj stojící Írimë a Celon strnou jako sochy.

„To je vážné obvinění.“ Promluví Finrod. „Jistě existuje nějaké nevinné vysvětlení.“ Korunní princ se opírá o otcův trůn.

 „Vzpomínali jsme na Beleriand.“ Promluví Celebrimbor.

„Na válku Hněvu. Kde jsme bojovali s tebou po boku, lorde Eönwë, proti společnému nepříteli.“ Dodá Isilmë.

To je od ní chytré, usoudí Turgon.

Připomínka Manwëho herolda trochu obměkčí. „Nenašli jsme nic, co by ukazovalo zrádné úmysly. Ale byli jste viděni v místech, kde byly nalezeny pobuřující nápisy a obrazy. Pokud bude někdo přistižen, při jejich šíření, bude tvrdě potrestán.“

Po oznámení Život za život Tugon nechce vědět jak si Valar představují tvrdý trest za takový prohřešek.

Určitě by je neodsoudili ke stejnému trestu s Maedhrosem.

Ale mohli by je poslat do síní Mandosu.

Nebo hůř. Mohli by skončit jak teta Nerdanel.

Pořád nepoznává své syny.

Maglor a Celegorm položí mladšímu bratrovi ruce na ramena. Írimë a Celon se křečovitě drží za ruce.

Trojice před trůnem klečí nehybně, nechvějí se, řetězy které je poutají, jsou tiché.

„Nebyli přistiženi s jakýmkoliv pobuřujícím materiálem.“ Prohlásí Finarfin a podívá se herolda pevně do očí. „Nejsou jediní, kdo se potuluje po městě po setmění.“

„Ne, Ale načasování jejich procházek a těchto zrádných materiálů se podezřele shoduje. Kvůli starým zásluhám to neméně necháme být.“

Turgon vydechne.

„Nicméně pokud se to bude opakovat,“ dodá Eönwë chladně. „A pokud se ukáže, že se provinili, tak budou…“

„Tvrdě potrestáni?“ zavrčí Celebrimbor.

„Umístěni do zahrad Lórienu, kde budou moci rozjímat.“ Úsměv maii ukazuje zuby.

Stráže klečícím sejmou pouta.

Curufin a jeho žena pevně obejmou syna, ostatní bratři je obklopí jako stráž.

Isilmë objímají její rodiče. Orodreth obejme Ereiniona kolem ramen a vede ho ven.

Sejdou se o dva dny později, v domě Idril a Tuora. Je odlehlý, Tuor nemá rád, když ho okukují jako něco exotického.

„Když jsem se jako malá poslouchala o Valinoru.“ Řekne Isilmë chmurně. „Tak o tomhle se nic neříkalo. Že nemůžete ani vyvěsit pár plakátu, a hned na vás skočí stráže, dají vás do řetězů a jako sprosté zločince dovlečou do zámku.“

„A pár vám naloží na hřbet.“ Dodá Celebrimbor kysele.

(Dobře, šlo spíše o cloumání a strkání, ale i tak je to dost zlé. To dřív nebývalo.)

„Věř mi, to je novinka.“ Ujistí ji Maglor ponuře.

Když nic jiného, alespoň spolu celá rodina mluví v klidu. Pomyslí si trochu hystericky Turgon. Žádný křik, výhružky smrtí.

„Ještě někdo si myslí, že otevřený odpor je dobrý nápad,“ zeptá se Orodreth řečnicky. „Když tohle udělali při pouhém podezření, s elfy co nemají žádný škraloup…“

„Takže co teď?“ zeptá se Caranthir

„Musíme dál plánovat.“ Řekne Arakáno. „A mnohem opatrněji. Nebo to nebudou jen zahrady, alespoň pro nás ne.“

„Jak dlouho?“ řekne Ambarussa. „Náš bratr trpí. Nechali jsme ho v Angbandu. Nemůžeme ho znovu opustit.“

„Neylo nám řekl, ať nic neděláme.“ Připomene Curufin.

„Takže zase budete čekat?“ ušklíbne se Angrod. „Jako když jste třicet let kempovali u jezera Mithrim. To je pohodlná výmluva“

„Tím chceš říct co? Že jsme zbabělci?“ zasyčí Curufin.

„Víš, co se říká bratranče, chytrému napověz, hloupého trkni.“

Finrod s Celonem je od sebe odtrhnou.

„Na to není čas.“ Štěkne korunní princ. „S takovou to rovnou můžeme vzdát.“

„Nenecháme ho trpět podruhé.“ Zavrčí Celegorm.

„No, rozhodně mu nepomůže, když tě zavřou vedle něho.“ Utne ho Aredhel. Podívá se na bratra. „Co navrhuješ?“

„Zaprvé.“ Řekne Turgon. „Plakáty musí přestat, alespoň dokud nepoleví v ostražitosti.“

„Celone. Ty máš rodinu a přátele mezi Laiquendi. Vím, že většina s Život za život nesouhlasí. Zkus zjistit, kdo by nás byl ochotný podpořit.“

„Jistě.“ přikývne oslovený.

„Isilmë, ty zkusíš totéž v Novém Doriathu.“

„Pěkně děkuji. Ale předem varuji, bude to na dlouhé lokte.“ Povzdechne si. „I když, s Thingolem uvězněným v síních, tam nebude takové nadšení k rozhodnutí Valar. Ada byl populární, a to že uvěznili v Síních kvůli druhému sňatku, dost elfů nese nelibě. Horší je, že mě ada nepodpoří. A jeho první ženu neznám.“

„Matka Eöla?“ Zeptá se Maglor.

„Ano. Aredhel, možná bys mohla jít se mnou. Ukázat jí vnuka.“ napadne Isilmë

„To by mohlo pomoci.“ Souhlasí jeho sestra.

„S Diorem to bude horší.“ Přemítá Isilmë zamračeně. „Raději bych počkala.“

„Co by chtěl? Je venku ze síní, jeho žena a synové také. Padnu na kolena a omluvím se mu, jestli to pomůže.“ Zavrčí Celegorm.

„Zdravou dceru. Elwing musela do zahrad Lórienu, kvůli nočním můrám už nemohla ani spát ani jíst.“ Odsekne Isilmë

Ticho.

Tuor si odkašle. „Syna bychom kvůli tomu měli vynechat, hodně se kvůli Elwing trápí. Nezradil by nás, to ne. Ale už tak je pod strašným tlakem. Bojím se, že sám skončí v zahradách…“

A kdyby se mu tam podívali do mysli, no to by byl tanec.

„A zrovna nositel Silmarilu by nám ohromně pomohl.“ Povzdechne si Arakáno.

„Ne,“ řekne Turgon přísně. „Eärendil nám jistě pomůže, ale teď nebudeme naléhat.“

„Až se Elwing uzdraví, jistě nám taky pomůže.“ Dodá Idril. „Je laskavá. Ale teď je její stav vážný.“

„Sám ji poprosím o odpuštění a pomoc.“ Prohlásí Maglor. „Ale Turgon má pravdu.“

Elenwë si zkousne ret. „Já můžu zkusit totéž mezi Vaynar. Ne všichni s tím souhlasí.“

„Já taky.“ Přidá se Findis. „A ammë mi může pomoci.

„Fidaráto. Ty zkoušíš přesvědčit Teleri.“ Otočí se ke svému nejoblíbenějšímu bratranci.

„Ano,“ souhlasí korunní princ. Bratři mi pomůžou, i Orodreth a Findulias.

„Dobře.“ Není si jist strýcem. Obviněných se zastal, ale jak daleko je ochoten zajít?

Počkáme. Pomyslí si nakonec.

„Co my?“ Zeptá se Maglor.

„Vy musíte držet hlavy dole. Nereptat proti rozsudku, nedělat problémy.“ Nařídí jim.

„Ale…“ Celegorm se nadechne. „To budeme jen čekat?“

Chápe svého bratrance. Ale jinak to nejde. Viděl tělo svého otce, poté co bojoval s Morgothem. Ereinion jim dost podrobně popsal svůj boj se Sauronem.

Proti množství maiar a Valar v Amanu nemají šanci.

„Ano.“ řekne tvrdě.

„Ale…“

„Silou zbraní,“ přeruší svého bratrance. „Nemůžeme zvítězit.“ Nadechne se.

„Jak už jsem jednou řekl, naše jediná šance je získat na naši stranu ostatní. Přesvědčit je aby se vzdali práva na pomstu a donutili tak Valar Život za život odvolat.“

„Škoda že tady není Finno.“ Ambarussa. „Byl dobrý v tom přesvědčovat ostatní.“

Finrod se zasměje, ostře a zle. Zní to jako štěkot vlka „Raději doufejme, že našeho bratrance pustí, až bude po všem. Až Finno zjistí, že jsme Maedhrose nechali, aby to vzal všechno na sebe, tak nám do toho hodí vidle, jak říkával Bëor.“

Turgon má Firoda rád. A strašně ho štve, jak se dovede trefit.

„Říkal jsem, ať mu to řekneme včas.“ Arakáno nevypadá bratrovým útěkem překvapeně. „Víš co mu atar řekl.“

Jediná dobrá zpráva je, že Elwing se cítí lépe. Můžou ji a Eärendila poprosit o pomoc.

(„Dobré na tom je,“ řekne Finrod. „Že Maglora znalo docela dost elfů. Ne jako u Maedhrose kterého tam poslali rovnou ze Síní. Kdežto Maglor zmizel ze svého domu. To by mělo všechny přimět k zamyšlení. Že Valar můžou někoho odvléct bez soudu.“

„A taky opadla ta nejhorší nenávist.“ Dodá Amárië.

„Takže to vlastně přišlo v pravý čas.“ Ucedí Celegorm. „To chcete říct.“)

III.

Turgon svolá většinu rodiny do domu Idril a Tuora. Oficiálně slaví den zplození jeho dcery.

Protože ten pravý s jistých důvodů nemůžou prozradit, že ano.

Všem řekne, že má dobrou zprávu, ohledně úkolu, kterým pověřil Isilmë  a musí probrat další kroky.

Když  Eärendil a Elwing vejdou do místnosti, otočí se k nim několik tváří. Když uvidí příchozí, strnou.

„Eärendil a Elwing nám pomůžou,“ oznámí Elenwë se širokým úsměvem. Jde k vnukovi a Elwing a vezme je za ruce.

Elwing se trochu zachvěje, nemá ráda tolik pozornosti.

Eärendil stiskne své ženě povzbudivě ruku.

Turgnon mezitím požádá Eärendila aby řekl vše, co ví.

Následuje ticho.

„Co se týče toho Ondy.“ Zavrčí Celegorm. „Aredhel, chce se ti na lov?“

„S radostí.“ Aredhel se usměje. Je to velice ošklivý úsměv.

„Jen Aredhel.“ Utne ho Turgon. „Ty musíš mít alibi. Poprosíš mezitím babičku, ať se postará o tapiserie.“

(Královna Míriel se rozhodla zůstat ve službách Vairë.

Protože se rozhodli postarat alespoň o nejkrutější stráže a rodiče, potřebovali si zajistit, aby se nic nezjistilo

Pokud oběť zasáhne šíp z dálky, nebude vědět, kdo ji zabil. Tapisérie ovšem představovali problém. Míriel se nabídla, že se o to postará. Není to nic jednoduchého a nemůžou to opakovat často, ale čas od času toho využijí.)

„Co se týče toho zatraceného maie,“ Caranthir odmítá vyslovit Eönwëho jméno.

„Ne, nemáme žádnou šanci zabít Eönwëho, nebo alespoň ne tak, aniž bychom se prozradili.“ Zavrtí Finrod hlavou.

Tento argument naštěstí všichni přijmou.

 „Elwing, pokusíš se přesvědčit svého otce?“ Turgon se na ni prosebně podívá. „Nemusí se s námi přátelit, nežádáme odpuštění, ale tento trest je příliš krutý. Hoden Morgotha.“

Elwin pomalu přikývne.

„Otec s tímhle verdiktem Valar nesouhlasí. Nicméně je toho názoru, že to není jeho starost, a když neviděl žádné aktivní protesty z Vaší strany, usoudil, že se ho to netýká.“

Zatraceně, zdá se, že taktika, budeme předstírat, že nic neděláme, odrazuje dost potenciálních spojenců.

„Když uvidí, že protestujete, přidá se k vám. Navíc se na Valar zlobí kvůli pradědečkovi.“

„Takže pokud se mu povede přesvědčit Nový Doriath, to nám hodně pomůže.“ Zajásá Finduilas.

„Vaynar jsou divoká karta. Ale nikdo z nich netrpěl kvůli našim činům. Problém je že slepě uctívají Valar.“ Přemítá Arakáno.

Odfrknutí.

„Sklapni Tyelko.“ Nařídí mu Aredhel.

„Teď tady máme Eärendila. Když před nimi dosvědčí, že celý Život za život zneužívá smečka sadistů, přesvědčilo by je to.“ Soudí Findis.

„Pokud to mělo sloužit jako trest, to jim nevadilo. To že to někdo zneužívá pro sebe, to jim vadit bude.“

Eärendil se kolem rozhlédne.

„Nestačím koukat. Je vás tolik.“

„Není to tak jednoduché.“ Ujistí ho Turgon.

„Jeden Noldor. myslel jsem, že mu můžeme věřit, chtěl nás zradit Valar.“

„Co jste…?“ zeptá se trochu nervózně.“

„Nemohli jsme ho zabít, v Síních by vše vyzradil. Je zamčený na Formenosu. A Sindar znají bylinky, které můžou omámit mysl. Ale není to dlouhodobě udržitelná situace.“

„Je to vyčerpávající.“ Isilmë  vypadá sklesle. „Sice tam každému věřím, ale je to jako mít v kapse žhavé uhlí.“

„Spousta Noldor se rozhodla tvářit, že se jich to netýká. Bud mají příbuzné mezi těmi, kdo by patřili k odsouzeným, nebo jsou sami vrazi a nechtějí riskovat. Tvrdí že plnili rozkazy.“

„Chápu. Ale když teď Maedros uprchl, to je neodstrašilo?“

„Právě naopak, ten pocit že byli blízko tomu, aby si odtrpěli trest, ten je jen ujistil, aby drželi pusu a krok. Nebýt strýcova návrhu, aby Maglor převzal trest…“

„Strýc? Ten nápad použít Maglora, to byl nápad krále?“ vydechne zděšeně Eärendil.

„Ano. Finduilas je zaslechla.“  Turgon si povzdechne. „Svým způsobem je to moje vina, měl jsem bratrovi věřit. Takhle na to přišel sám a zařídil se po svém.“

„Takže ten útěk…?“

„Byl čistě ve Finnově režii, ano.“

„Takže nevíte, kde jsou teď?“

„Jsou ukrytí na mezi Laiquendi.“ Turgon se pousměje. „Finno sice naplánoval útěk, ale když mi otec prozradil, o čem s Finnem mluvili, sledovali jsme ho. Bohužel byl na nás moc rychlý.“

(„Jsi zatracený blázen,“ křičel na bratra. „Uvědomuješ si, že jsi náš všechny ohrozil?“

„A ty jsi zatracený srab.“ křičel na něj bratr na oplátku.

„Ne, jsi moc sobecký, než abys viděl dál, než za svého Maitima. Měli jsme plán. A Maedhros ti nepoděkuje, až zjistí, že jsi ohrozil jeho bratry.“

„Čekat? To byl ten plán? To téhle rodině jde!“

Nerozešli se v nejlepším, ale na druhou stranu bratra chápal.

Kdyby šlo o Elenwë…

Taky by nečekal.)

„To mě přivádí k dalšímu bodu, dítě se brzo narodí.“ Isilmë se k němu otočí.

„Co uděláme?“

„Necháme ho mezi Laiquendi, pokud Maedhros nerozhodne jinak.“ navrhne Idril. „Nebo si ho můžu vzít s Tuorem k sobě.“

Celegorm se k nim přidá. „Alespoň už Maedhros netrpí.“

„Ano, ale myslím, že situace není o moc lepší. Teď trpí Maglor, a Valar jsou ještě víc podezřívaví.“

„Já vím, jen je to všechno na dlouhé lokte.“ Celegorm nevypadá agresivně, jen zoufale.

„Ano. Ale co chceš dělat?“ Turgon taky není agresivní, jen unavený.

„Nemůžeme opustit Aman. Ani po Helcaraxë a to by Ti mělo dokázat, jak vážně jsem to zvažoval.“

„Fakt díky Ar-Pharazône.“ Ucedí někdo.

„Můžeme utéct, to je pravda ale rozsudek nám bude viset nad hlavou, i když nás nechají jít. To ale znamená opustit Maglora a náš tichý souhlas s rozsudkem Valar.“

„Mohli bychom se pro něj vrátit.“ Ambarussa. „Až se všichni ukryjeme.“

Všichni mluví jako by si argumenty procházeli už mnohokrát.

„Když Maglora osvobodíme, nebo uteče sám, uspořádají štvanici. V Amanu se nikde nebudeme moci schovávat věčně. A navíc, myslím, že tví bratři budou chtít zpátky svá původní hröa. Jestli to vůbec půjde“ dodá chmurně.“

(Všichni jsou dostatečně diplomatičtí, než aby připomněli že Maedhorsovo původní hröa shořelo v lávě.)

„Až nás přivedou zpět, pak sekera dopadne. Porodní postel pro nás vrahy, zahrady Lórienu nebo Síně pro ty co nám pomohli.“

Všichni mlčí. Ani společné síly Nového Gondolinu a Formenosu by neodolali dlouho.

„I když se budeme bránit, nad Valar nezvítězíme. Na naší straně je Melian a Huan. To jsou jediní Maiar co nám pomáhají.“ Dodá Turgon. „Přesvědčit ostatní je nejlepší šance co máme.“

„Teď do Amanu připluje můj muž, pěstounský syn Maglora.“ Říká Celebrían. „Jistě jeho slovo bude mít váhu.

„A má sestra Galadriel. Oba bojovali se Sauronem.“ Přidá se Finrod. „Jistě pomůže.“

„A královna Melian mluví pochvalně o Olórinovi.“ Beleg.

Pokud jim pomáhá Melian, tak to vysvětluje proč Oromë jestě nenašel uprchlíky, uvědomí si Eärendil.

„A když náš nevyslyší?“ vyhrkne někdo. „Co potom.“

„Potom nás čeká druhá vzpoura proti Valar.“ Řekne Turgon rezignovaně. „Pro veliký úspěch si to zopakujeme ještě jednou.“

Ozve se zabušení na dveře.

Všichni sebou trhnou.

„Co…“ začne Caranthir.

„Ve jménu Manwë Súlima, krále Ardy. Otevřete dveře.“ Zahřmí Eönwë.