Chapter Text
Budoucí povolání bylo pro Poberty vždycky tak trochu kamenem úrazu. James měl rodiče, kteří by jej podpořili, ať už by se rozhodl být čímkoliv, Sirius měl rodiče, kteří by jej nepodpořili nikdy, ať už by se rozhodl být čímkoliv, a Remus měl vždy daleko větší problémy než byl názor jeho rodičů na jeho povolání. Petr, narozdíl od Jamese, potřeboval práci, jenže vždy upřednostňoval držet se ostatních, než jít svou vlastní cestou.
Řešením, jak rozhodl James, bylo podnikání na vlastní pěst. On i Sirius mohli poskytnout počáteční finanční prostředky a s těmi by pak všichni společně mohli rozjet podnik na Příčné ulici.
Petr byl nadšeně pro. Remus byl už skeptičtější.
“Jaký podnik, konkrétně, by to byl?”
Sirius se uvelebil v křesle a zazubil se. “Náměsíčníku, tvá otázka mě překvapuje. Evansová nás přece vždycky nazývala děcky, ne? Založíme hračkářství.”
James se toho nápadu ihned chytil. “To se mi líbí.”
Náměsíčníkův pohled byl ztracen v propočtech. “Máme už jen rok. Bylo by to hodně práce.”
“Jasně, protože my jsme do ničeho ještě nikdy hodně práce neinvestovali, viď Dvanácteráku?” poznamenal Sirius sarkasticky.
“Bude to zcela nová zkušenost.” odvětil James s vážnou tváří.
Remusovi zacukaly koutky, ale nedal se. “Jste si jistí, že chcete začít podnikat během války?”
“Mohli bychom ty hračky začarovat obrannými kouzly.” navrhl James.
Sirius souhlasně přikývl. “A chránit tak všechny ty malé nezbedy. To je dobrý nápad.”
A Remusovi by to zajistilo práci, ale nebyl tak hloupý, aby tohle řekl nahlas.
“POBERTI” hlásala blyštivá zlatá písmena nad výlohou obchodu. Poblíž sváděly ve vzduchu bitvu Jamesem ilustrované karty se statistikami soubojů. Plyšový vlk a pes spolu dováděli pod cedulí, která oznamovala, že na hračkách jsou obranná kouzla - to bylo zásluhou Siriuse. Třídítko Bertíkových fazolek tisíckrát jinak (Poznejte karamel od ušního mazu!) oddělovalo fazolky na hromádku “dobrých” a “špatných”, přesně tak jak to Remus zamýšlel. A stovky dalších hraček plnily regály, všechny pečlivě zapisovány do účetní knihy, o kterou se staral Petr.
Jamesovi to vše připadalo perfektní. Vrcholným okamžikem však bylo, když zjistil, že za devět měsíců budou mít testovací subjekt.
“Naše dítě není testovací subjekt!”
“Ale uvědom si jaká zábava to pro ni bude! Nebo pro něj.”
Lily si povzdechla, ale i ona se usmívala.
O Halloweenské noci, když si šel Remus lehnout, vlastnili obchod čtyři lidi - každý rovným dílem.
Když se ráno probudil, Jamesův podíl přešel na Harryho, Siriusovi ten jeho stále patřil, ale nebyl schopen pro něj pracovat, a Petrův podíl přešel na jeho matku. Ta o něj nestála.
Remus byl náhle vlastníkem jedné třetiny obchodu, o který se však mohl starat jen on sám.
A to bylo to nač se soustředil, protože to ostatní by jej dohnalo k šílenství.
“Á, paní Dursleyová. Mohu dále?”
Petunie na něj zamrkala, ale Remus si velmi dobře pamatoval Lilyina rozhořčená vyprávění. Byl oblečený do vhodného mudlovského oblečení.
“Jsem Remus Lupin,” vysvětlil. “Přišel jsem kvůli dědictví vašeho synovce.”
“Dědictví?” řekla bezvýrazně. “Mého - synovce?” Nervózně se rozhlédla po ulici. “Tak pojďte dovnitř, honem, než vás někdo uvidí.”
Vešel dovnitř. “Jak se má Harry?”
“Dobře.” odvětila uštěpačně. “Takže co jste to říkal o dědictví?”
“Harry zdědil po otci jeho podíl na našem podniku,” vysvětlil Lupin. “Právně řečeno to znamená, že mám povinnost ho každý měsíc informovat o tom jak věci pokračují. Přirozeně, jako jeho poručnice u toho můžete být a - “
“Každý měsíc?” zaskřehotala, “Vy tu budete chodit každý měsíc? Nemůžete prostě poslat dopis?”
Mohl by, ale tohle byl jediný způsob jak mohl občas vidět Harryho.
“Pokud byste se s ním raději stavila k nám do obchodu…”
“Ne!” kousla se vztekle do rtu. “Je támhle,” řekla a škubla hlavou směrem k obývacímu pokoji. “Na tohle nemám čas, takže si s ním budete muset poradit sám.”
“Příjemná to žena,” zabrlal si pro sebe, když od něj odcházela. Pospíšil si do obýváku kde seděl Harry v ohrádce a popotahoval. Jakmile však spatřil návštěvníka, hned se rozzářil.
“Tlejdo Leme!”
Lupin jej zvedl z ohrádky a přitiskl jej k sobě. Harry se k němu přitulil.
“Ahoj Harry. Donesl jsem ti nějaké hračky co můžeš vyzkoušet.”
Tehdy Remus žil jen pro Harryho a pro jejich hračkářství. Bohužel, potřeboval pomoc s obojím.
Zaměstnávání prodavačů, kteří nevěděli o jeho tajemství, bylo nervy drásající. A rozmlouvání s Brumbálem překvapivě frustrující.
“Nechovají se k němu dobře.”
Brumbálovy oči vlídně jiskřily. “Harry je tam v bezpečí.”
Remus nemohl legálně s tou situací nijak pohnout. A tak se musel spokojit s tím, že dal Harrymu malého plyšového fauna a řekl mu, ať se k němu přitulí vždy, když se bude bát. Byl začarovaný všemi obrannými kouzly, které Remuse napadly.
Když Harryho znova viděl, nebyla na něm ani stopa po zranění, ale hračka byla vyhozena.
Jak Harry rostl, přihodily se dvě věci. Jednak byl vynalezen Vlkodlačí lektvar.
To vedlo k té druhé věci, a to, že když Dursleyovi jeli na dovolenou a nechtěli vzít Harryho s sebou, Remus se ihned nabídl, že jej pohlídá, bez toho aniž by si zkontroloval, zda bude úplněk nebo ne.
Samozřejmě, s jeho štěstím úplněk připadal na poslední noc Dursleyovic dovolené.
Dříve by musel hlídání zrušit, bez ohledu na to co to bude znamenat pro Harryho, ale hračkářství mělo ohromný úspěch a on tak měl peníze na Vlkodlačí lektvar a mohl jej užívat. A Harry pochopí, kdyby byl unavený.
Zůstal u něj celý týden. A poté už byl vždycky u Remuse, když jej Dursleyovi potřebovali pohlídat, což skvěle vyhovovalo všem.
“Lizzy, všimla sis jak je šéf vždycky pryč, když je úplněk?”
“Máš ráda svou práci?”
“Ehm, jo?”
“Výborně. Ne, ničeho takového jsem si nevšimla. A ty taky ne.”
Když přišel jeho první dopis do Bradavic, Harry přesně věděl oč jde. Strčil si jej za kalhoty a čekal, až byl sám ve svém pokoji, než jej otevřel.
Celý kypěl nadšením. Strejda Remus mu říkal, že to jednou přijde, ale on se neodvažoval doufat…
Bude to znamenat, že se nebude moct se strejdou vidět tak často, ale byl si jistý, že od něj bude dostávat dopisy a možná by s ním mohl dokonce trávit i prázdniny v bytě nad jeho obchodem.
Tohle bude skvělé .
Z Bradavic poslali Hagrida, aby Harryho vzal do Příčné ulice, neboť si očividně neuvědomili, že Harry mohl prostě využít návštěvu u strejdy Remuse jako příležitost k nákupu.
Nijak mu to však nevadilo, protože to znamenalo, že měl příležitost Remuse překvapit. A strejda Remus v životě potřeboval příjemná překvapení.
Harry se protáhl přeplněným hračkářstvím až dozadu, kde byla dílna. “Strejdo Reme?”
Vzhlédl na něj od panenky Morgany, kterou právě vymalovával. Na tvář se mu vedral široký úsměv. “Harry! Pojď dál, mám pro tebe dárek k narozeninám.”
Dárky od strejdy Remuse byly vždycky mnohem lepší než ty od Dursleyových, i když je Harry musel skrývat. Tenhle nebyl výjimkou. Byla to nádherně malovaná krabice s výtvarnými potřebami.
“Myslel jsem, že bys je mohl využít, abys ve škole nevyšel ze cviku. Vím, že tě kreslení baví a už jsi v něm také hodně dobrý.”
Harry se na něj zazubil. “Díky. Nejsem ale tak dobrý jako táta. Pořád mám ještě daleko k tomu, aby na mě mohl být hrdý.
“Ach Harry,” objal jej pevně strejda Remus. “Jsem si docela jistý, že už na tebe hrdý je.”
Vážený pane řediteli,
vím, že s kouzelnickými školami je vždy více či méně spjato nějaké nebezpečí. Nekladu vám za vinu ani ten trolí útok, ani to, že byl Harry málem zraněn při famfrpálu.
Ale co jste si u Merlina myslel, že jste jej podpořil v tom, aby se hnal za tím kamenem?
Se srdečným pozdravem,
Remus Lupin
P.S. Mám také vzrůstající obavy o váš úsudek při zaměstnávání nových učitelů.
Vážený pane řediteli,
šikanování studentů ze strany profesora Snapea je znepokojující. To, že byl Quirell posednutý bylo - upřímně, ani nemám slov jak to komentovat.
Ale Lockhart? Zločinný podvodník, který se pokusil vymazat dvěma studentům nadobro paměť?
Vždycky jsem vám byl, a vždycky budu vděčný, ale to neznamená, že budu mlčet, když vaším jednáním ohrožujete životy studentů.
S úctou,
Remus Lupin
Vážený pane řediteli,
mé stížnosti o vašich profesorech Obrany proti černé magii ještě neznamenají, že se hlásím na jejich místo. Pokud jste si nevšiml, já už práci mám.
Srdečně,
Remus Lupin
Když Harry utekl po tom incidentu s tetou Marge, věděl přesně kam půjde. Nečekal však, že bude strejda Remus tak znepokojený.
“Slib mi, že budeš opatrný, Harry.” řekl mu chraplavě a pevně jej uchopil za paže.
“Dobře,” odpověděl Harry vyjeveně. “Co se děje?”
Strejda Remus vypadal hodně bledě. “Je tady pár věcí, co bys měl o Siriusi Blackovi vědět.”
Když byl Sirius pořád na svobodě a Harry mluvil o tom, že viděl psa, který by mohl být Tichošlápek, Remus věděl, že už nemůže dále otálet. Vyrazil do hradu říct Brumbálovi pravdu.
Po cestě ho však rozptýlilo, když viděl Harryho a Hermionu ze sebe shodit plášť a mizet pod Vrbou. Pustil se proto za nimi.
Dále už se věci udály tak, jak jim bylo souzeno.
Černý pes vklouzl zadními dveřmi do krámu a polehoučku přiťapal do dílny, než se proměnil v muže.
“Je to už tak dávno…” promluvil Sirius chraplavým hlasem a rozhlédl se okolo. Zaujaly ho kartičky s kresbami, které nepoznával.
“Ty kreslil Harry,” zamumlal Remus.
“Je dobrý.”
“Hodně dobrý,” přitakal. “Dej mu tak rok a bude schopen zastat Jamesovu starou práci.”
Dávný zármutek, stále nezahojený, přeběhl Siriusovi po tváři. “Půjdu do zahraničí,” řekl náhle. “Musím odvést pozornost mozkomorů pryč od Harryho.” Pokusil se o úsměv. “Budu vám psát. Snad bych ti mohl poslat i pár nápadů.”
“Určitě by se mi hodily.” Vždycky to byl James a Sirius kdo přicházeli s velkolepými nápady. “Náš obchod má pořád právníka. Zařídím, aby prošetřil tvůj případ.”
Naděje se v něm přela s obezřetností. “Je to risk,” varoval jej. “Jestli o tom lidé zjistí…”
“Jasně, protože já nikdy neskrýval žádné tajemství, že Tichošlápku?” odpověděl suše.
Sirius se zazubil. Nebylo to úsměv jako jeho starý, klukovský, ale i tak to stačilo. “Tak tedy brzy na viděnou, Náměsíčníku.”
Remus se usmál. “Brzy na viděnou.”
Vážený pane řediteli,
měl byste se modlit, ať Harry přežije ten váš turnaj.
Srdečně,
Remus Lupin
Vážený pane řediteli,
jakožto člověk čerstvě osvobozený viny přejímám opatrovnictví nad svým kmotřencem, ať se Vám to líbí nebo ne. Je mi jedno jaké máte proti tomu námitky.
S vřelým pozdravem,
Sirius Black
Denní věštec. 12. června.
“... mladá hvězda si zatím očividně razí svou vlastní cestu, zoufale se drže své slavné pověsti…”
Denní věštec. 18. června.
“... podezřelá smrt jednoho z šampiónů, dost možná rukama druhého slavného…”
Vážená redakce Denního věštce,
jsme ochotni a připraveni vás žalovat pro křivé obvinění.
Se srdečným pozdravem,
S. O. Black a R. J. Lupin
Denní věštec. 25. června.
“Rádi bychom veřejně odvolali a omluvili se za…”
Milý Harry,
Umbridgeové. Oni dali to místo Umbridgeové ? Té malé ropuší -
Tady Remus. Sirius má k tomuto tématu, ehm, hodně na srdci. Byly s ní dost potíže během jeho soudního procesu, jak si asi vzpomínáš, a také mají rozdílné názory na práva vlkodlaků.
Jsi si jistý, že jsi v pořádku, Harry? Přísahal bych, že jsem na tvém posledním dopisu cítil krev.
Víš, že nám se můžeš svěřit s čímkoliv, ano?
- Náměsíčník a Tichošlápek
Milý Náměsíčníku a Tichošlápku,
slibujete, že nezareagujete přehnaně?
- Harry
“Já ji zabiju.”
“Siriusi, myslím, že tohle přesně Harry myslel reagováním přehnaně.”
“Zařídím, aby skončila v Azkabanu.”
“To už je lepší. Ale k tomu budeme potřebovat důkazy.”
Formulář oficiální stížnosti
Stížnost podána: 12. listopadu
Stížnost na: Bradavickou vrchní vyšetřovatelku Dolores Umbridgeovou
Denní věštec. 31. října.
ODHALENO: MAJITEL HRAČKÁŘSTVÍ JE VLKODLAK!
Jsou vaše děti v bezpečí?
“Ne, nejsou v bezpečí!” zavrčel Sirius, přecházeje tam a zpět po dílně. “Voldemort je na svobodě a ta ženská je mučí!”
Harryho tvář v dvousměrném zrcátku, které mu poslali, byla zkroušená a ztrhaná. “Omlouvám se.” vyhrkl. “Umbrigdeová jasně naznačila, že ministerstvo tu informaci vyneslo na světlo kvůli té stížnosti o mojí hloupé ruce - ”
“Harry, nic z toho není tvoje vina.” Remusova tvář byla možná bledá, ale jeho hlas byl klidný. “Já udělal svá vlastní rozhodnutí a nelituju jich. Samozřejmě odstoupím - ”
Sirius se na něj prudce otočil. “Ne, to teda neodstoupíš.”
“Nikdo si nebude chtít nic kupovat od vlkodlaka.”
“No a co? Máme dost na to, abychom to tady udrželi v provozu po celý zbytek našich životů, aniž bychom prodali jedinou další hračku.”
“A jaký to bude mít smysl?” zeptal se Remus unaveně.
“Abychom jim ukázali. Aby všichni viděli, že se nedáme.” odpověděl rezolutně Sirius. “Tvrdohlavosti mám na to dost, tím si buď jistý.”
Harry přikývl. “Nemůžeme ji nechat vyhrát.”
“Přesně.” Sirius pořád přecházel po místnosti. “A proto nejen že nezavřeme, ale budeme dokonce mít ty nejlepší tržby za vánoční sezónu, jaké jsme kdy měli. Harry, sežeň dvojčata Weasleyovy. Mám plán.”
Ella Plummová byla čerstvě zaměstnaná reportérka byznys sekce Věštce, což znamenalo, že dostávala ty nejhorší úkoly. Rozhodně nečekala, že se bude moct věnovat tomu skandálu s hračkářstvím.
Až do chvíle než dostala tu zprávu.
Drahá slečno Plummová,
jak víte, náš obchod dosud odmítal se jakkoliv vyjádřit k nedávným událostem. Vaše práce nás však zaujala natolik, že jsme se rozhodli vám nabídnout exkluzivní rozhovor. Co na to říkáte, třeba zítra ve dvě?
- Poberti
Denní věštec. 2. prosince.
Už od chvíle, kdy se před dveřmi obchodu setkávám s okouzlujícím panem Blackem, probíhá tento interview úplně jinak než jsem očekávala.
Sebevědomě a s klidem mluví o všech bezpečnostních opatřeních, které pan Lupin podstupuje - během všech úplňků si bere volno a užívá Vlkodlačí lektvar - pan Black však vypadá, že je tímto tématem téměř znuděný.
“Je to prostě součást života.” vysvětluje s pokrčením rameny. “A upřímně, myslím si, že Náměsíčníkovy zdravotní problémy jsou asi nejméně zajímavou novinkou, která se momentálně týká tohoto obchodu. Dovolte mi vám ukázat, na čem jsme poslední dobou pracovali.
Vede mě do dílny v zadní části obchodu, kde se okamžitě ocitám v říši divů. Senzační soubojové karty navrženy a nakresleny samotným Chlapcem, který přežil, poletují ve vzduchu. Panenky se přeměňují do zvířecí podoby a zpět, podle vůle jejich majitele.
A uprostřed pracovní plochy - domeček pro panenky jako žádný jiný: replika Bradavic, se všemi pohyblivými schody, skrytými dveřmi a průsvitnými replikami duchů.
Pan Lupin na nás od tohoto díla vzhlédne, když vstoupíme. Pozdraví nás s unaveným úsměvem. “To množivé kouzlo, které jsme upravili, vypadá, že funguje. Můžeme spustit prodej.”
To samé, jak se dozvídám, platí i o všem ostatním tady vzadu. Vánoční edice vypadá velkolepě a zákusky, které jsou u ní vystavené jenom dokreslují ten skvělý dojem.
Pan Black se na mě lišácky zazubí, když se o nich zmiňuji. “Ty jsou asi naší největší senzací této sezóny. Právě se totiž díváte na některé z prvotřídních produktů Kratochvilných kouzelnických kejklí, s nimiž vám slavnostně oznamujeme spolupráci. Během příštího roku budeme rozšiřovat náš podnik do Prasinek, kde jej budou řídit naši dva noví partneři. Do té doby jsme rádi za možnost přidat jejich edici žertovných předmětů do našeho obchodu.”
Musím přiznat, že z toho všeho začínám být sama nadšená.
Cílem této průbojné reklamní kampaně, bylo, podle Siriuse, učinit ty hračky tak neodolatelnými, že děti budou rodiče tak dlouho otravovat, aby jim je koupili, že to nakonec udělají - vlkodlak nevlkodlak. Ten plán, jak se zdálo, vycházel. Ale rodiče nebyli jediní kdo do krámu přišli.
“Zdarec Siriusi! Je tu Remus?”
Sirius se zazubil. “Schovává se vzadu. Pojď.”
Tonksová s ním šla do dílny. Remus polknul když ji uviděl. “Tonksová.”
“Jop.” Velmi opatrně prošla kolem miniatur Bradavic a posadila se na jednu z židlí. “Takže to je to tvý velký tajemství, jo? To kvůli kterýmu jsi se mnou nechtěl chodit, dokud o něm nebudu vědět?”
Zavřel oči. “Ano.”
“No, ale teď už o něm vím…” pokračovala.
Když na to Remus nic neodpověděl, Sirius zakročil. “Teď se od tebe čeká, že dámu pozveš na večeři, Náměsíčníku.” Remus však na oba jen hleděl, neschopen slova. Sirius si povzdechl a otočil se na Tonksovou s omluvným výrazem. “Bude tě očekávat v šest.”
“Siriusi? Siriusi, jsi tu?” volal Harry zoufale.
Sirius byl hned u něj. “Co se stalo?” Když slyšel o tom vidění, střelil pohledem po Remusovi. “Snaží se Harryho vylákat.”
“Ale kdyby tam místo něj šel Řád…”
Siriusovi se na tváři rozlil úšklebek. “Přepadnem je ze zálohy.”
“Au.”
“Siriusi přestaň si hrát na mimino. Je to jen říznutí. Mohlo to být mnohem horší. A navíc, teď už aspoň všichni vědí, že Voldemort je zpátky. Myslím, že to za to říznutí stálo.”
“A díky nám vyhodili Umbridgeovou,” zdůraznil Harry. “Za to to přece stálo, ne?”
Sirius se zazubil. “Za to to určitě stálo.”