Chapter Text
Ichigo proběhlo nekonečnými bílými chodbami s Nell stále v náručí. K jeho zlosti byli všichni naprosto stejní. Na okamžik se zastavil, bojoval s bývalou Espadou ho vyčerpal víc, než předpokládal, potřeboval si alespoň na chvilku odpočinout. Opřel se o stěnu a spustil se na podlahu s Nell na klíně.
Ztěžka dýchá, jeho tělo bylo stále horké a srdce zběsile bušilo. Ichigo k připisování neustálého stresu, ale postupně začíná uvažovat o poněkud horších možnostech. Poslední pár dní moc nejedl a spát také moc nedal. Je možné, že bys mohl být nemocný? Ne, určitě ne, zavrhl to, byl prostě jen unavený. Aizenův únos Orihime ho vyděsil, není tedy překvapivé, když trochu zapomínal sám na sebe. Od doby kdy mu zemřela matka chránila všechny kolem sebe a Orihime bral jako další sestru, prostě ji nemohl nechat šílenci jako je Aizen.
Pomalu se postav na nohy a přitiskl si Nell blíží k sobě. Hned vzápětí, ale musel opřít o stěnu. Začala se mu šíleně točit hlava.
Vážně začněte přemýšlet o tom, že bych si vzal nemocenskou dovolenou.
Ichigo se mírně ušklíbl při pokusu ovládnout svůj bouřící se žaludek. Možná opravdu nebyl dobrý nápad držet tak dlouho hladovku, pomyslel si, když znovu vyrazil na cestu. Věděl, že příliš dlouho už se na nohou neudrží a nakonec si bude muset najít úkryt, kde si bude moct alespoň na chvíli odpočinout. Bylo to přesto riskantní, ale to bylo běhat vyčerpaný po nepřátelské pevnosti taky.
Byl až příliš unavený.
________________________
Nakonec si našel schovku v jednom opuštěném skladu, nebo co to bylo. Nebylo to ideální, ale nic lepšího po ruce v tu chvíli nebylo. Přeskládal několik beden, aby vytvořil prostor mezi nimi a zdí, kde by mohl pomoci, pravidelně v bezpečí a schovaný. Položil Nell na zem a stočil se vedle ní, nikdy nic, čím by se mohl přikrýt ani na co si lehnout, ale po jeho slavném výletu do Soul Society, si na to poněkud zvyknul. Zangetsu položil pohodlně na dosah, kdyby ho potřeboval. Podložil si hlavu paží a zavřel oči.
Když usínal, matně si uvědomil rostoucí bolest v břiše a mezi stehny.
_______________________
Ichigo se probudil s nepříjemným pocitem tepla a tělem pokrývající potem. Nevzpomínal si, že by se mu zdál nějaký sen, který by mohl vyvolat takovou reakci, ale to nic neznamenalo. Málokdy si své sny pamatoval. Zvedl hlavu ze země a rozhlédl se po svém skromném úkrytu. „Nell?“ Zavolal, když drobné děvčátko nikde neviděl. Neozvala se žádná odpověď a Ichigo se začíná bát.
Co když se jí něco stalo? Co když utekla a někdo ji našel? Co když jí ublíží? Co když… co když… co když…
Ichigovi se honila hlavou jedna myšlenka za druhou, jedna horší než druhá. Co udělat? Nikdy ji nemáš spustit z očí, měl ji hlídat, měl…
Musí ji najít. Ichigo prudce vyskočil na nohy. Největší chyba jakou mohl udělat, v tu chvíli mu začala třeštit hlava a žaludek se protáčet. Klesl na kolena a začal zvracet. Nepříjemné pocity tepla se akorát znásobili a znovu ho začalo bolet břicho. Ichigo začal klít, když se zhroutil na bok vedle svých vyvržených žaludečních šťáv.
Zprudka dýchal a snažil se ovládnout tep svého závodícího srdce. „Nell?“ pokusil se znovu zavolat, ale vyšlo to spíš jako zasténání. Opět žádná odezva.
Pomalu a opatrně se postavil na nohy, jednou rukou se stále opíral o zeď, jen tak pro jistotu. Sehnul se pro svou zanpakutou a připnul si ho zpět na záda. Byl podstatně rozlámanější, než by měl po pár hodinách strávených na zemi, být. Stále se potil jako blázen a oblečení měl přilepené k tělu. Nebyl si vůbec jistý tím, že v tomhle stavu dokáže být jakkoli užitečný, ale nemohl v tom Orihime a ostatní nechat. Pevně se postavil na nohy a potlačil nepříjemné pocity. Prostě musel věřit, že je to jen obyčejné nachlazení, nebo něco takového a pokračovat v cestě.
Obešel krabice a lehce pootevřel dveře na chodbu. Nikoho nikde neviděl a považoval za dostatečně bezpečné vyjít ven. Rozeběhl se směrem, kterým cítil přítomnost Orihime.
________________________
Chodby to byli úplně stejné jako předchozí den. Nekonečné, bílé, nudné a nerozeznatelné od sebe. Ichigo už jich měl dost, od doby co se probudil, uběhly sotva tři hodiny a za posledních dvacet minut začínal pociťovat, že výrazně zpomaluje. Snadněji se zadýchával a musel často odpočívat. Bylo to těžké, držet se na nohou, když jediné co opravdu chtěl, bylo schoulit se do tepla měkké postele. Vážně nechápal, co se sním děje, je možné, že by to byl opožděný účinek jejich příchodu do Hueco Mundo?
Ichigo zavrtěl hlavou, odrazil se od stěny, o kterou se opíral a dal se znovu do běhu. „Nell?“ zavolal občas, ale už ztrácel naději, že mu odpoví. Ať byla dívka kdekoli, nebyla v doslechové vzdálenosti.
Doufal, že alespoň ostatní jsou na tom lépe než on.
____________________________
Po další hodině běhu, byl Ichigo příliš mimo na to, aby udělal cokoli jiného, než jen seděl opřený o stěnu. Jeho tělo bylo příliš žhavé a mysl příliš zakalená na to aby přemýšlel. Jediné co jeho mozek momentálně registroval, byl nekonečný tlak v podbřišku a slabinách, který toužil po uvolnění.
Ichigo se skrz vrstvy oblečení dotkl své rostoucí erekce a zasténal.
„Ale ale, co tady taková sladká omega jako ty, dělá tak sama, hm? A ještě v Heatu,“ zavrněl hlas napravo od Ichiga a způsobil, že sebou škubnul. Nad ním se tyčil obrovský muž, mnohem vyšší než koho kdy Ichigo potkal. Bezpochyby jedna z Aizenových Espad.
Ichigo se vyšvihnul na nohy a natisknul se na zeď za ním. Začínal se vyděšeně třást, do nosu ho praštila hořká vůně muže před ním. Zakňučel. Jeho tělo nebylo schopné pohybu, přestože jeho jediná touha byla uniknout z dosahu Arrancara. Muž se stále přibližoval a Ichigo mohl akorát kňučet a třást se. Nakonec, když byl Espada jen krok od něj, probudili se v Ichigovi jeho bojovnické instinkty a silou nakopl muže mezi nohy. Využil toho, že padl k zemi a bleskovým krokem zmizel z dohledu.
Běžel, dokud nezakopl a neskončil na podlaze, když padal, pokusil ze zbrzdit nataženýma rukama. Podařilo se jen částečně, nespadl sice na tvář, ale zápěstím mu projela ostrá bolest. Do očí mu vhrkly slzy, stočil se na bok zády ke stěně. Jak na něj dopadala jeho situace, začal tiše vzlykat.
Říkal, že jsem v Heatu, ale nemůžu být. Ještě mám alespoň rok. Nemůžu, nemůžu, nemůžu… Ne tady, prosím. Já nechci.
Nemohl se do toho dostat tady, uprostřed pevnosti plné Hollow. Pokud něco opravdu nechtěl, bylo to být znásilněn celým gangem arrancarů.
Akorát se víc rozplakal, předtím než ho pohltila temnota.
___________________________
Znovu k vědomí ho přivedla povědomá vůně. Nebo spíš dvojice vůní, smíchaných k nerozeznání. Ichigo přemýšlel odkud si je pamatuje, ale jeho mozek nespolupracoval. Byl příliš mlhavý a poblázněný emocemi, které pořádně nechápal. Jeho tělo bylo vzrušené a toužilo po doteku, i když Ichigo měl jiný názor.
„Ichigo,“ ozval se tichý hlas, který už poznal. Byl to hlas, který ho stále občas strašil v nočních můrách.
Alfa … Aizen.
Ichigo zděšeně vzhlédl, jen aby se setkal s hnědýma očima, které na něj shlíželi. Z krku se mu ozvalo kňučení, pokusil se zvednout, ale zraněné zápěstí se pod ním podlomilo a Ichigo znovu dopadl na zem s bolestí vystřelující přes celou paži. Zavřel oči a pokusil se zahnat slzy, které znovu hrozili únikem, takže téměř minul Aizena, který před ním poklekl a vzal Ichigovo zápěstí do dlaní. Prudce otevřel oči a chtěl ruku přitáhnout zpátky k sobě, ale Aizenův, překvapivě jemný, stisk mu to nedovolil.
„Nemusíš mít strach, neublížím ti,“ řekl tiše Aizen a kolem jejich spojených rukou se rozhořelo zelené světlo uzdravujícího kouzla. Ichigo vytáhl své, nyní zdravé, zápěstí z jeho rukou, přitiskl si ho k hrudi a snažil se ignorovat, jak příjemné bylo, že se ho Aizen dotkl.
Chvíli na sebe tiše hleděli, než si alfa povzdechla. „Chlapče … Ichigo,“ opravil se, „víš, co tohle znamená?“ zeptal se. Ichigo neodpověděl, jeho mysl byla zaměstnaná vymýšlením, jak se dostat z dosahu megalomanického šílence.
Aizen se zjevně neobtěžoval vyjadřovat k Ichigově nedostatku odpovědi a pokračoval. „Jsi v Heatu, Ichigo,“ jemně zvedl Ichigovi bradu a přiměl ho, aby se na Aizena podíval. Podvědomě se naklonil k doteku, předtím než jeho mozek zpracoval řečená slova. „Ne ne … já nejsem … nemůžu, nechci…,“ znovu se rozplakal. „Doktor říkal, že se to nestane, dokud nebudu starší, ještě několik let,“ dostal ze sebe mezi vzlyky.
Aizen ho pohladil po tváři, nejspíš ve snaze ho uklidnit, ale způsobil přesně pravý opak. Ichigo uskočil, v pokusu dostat se co nejdál. „Vypadni,“ zavrčel. S Aizenem ovšem ani nehnul.
„Je mi líto, ale nemůžu to udělat,“ oponoval tiše a natáhl k Ichigovi ruku. „Jsi v Heatu; nemůžeme tě tady takhle nechat. “
„Ne ne ne… to je,“ blábolil Ichigo.
Aizen ho přerušil. „Je to Heat,“ zopakoval trpělivě, „víš, že ano. Je těžší se soustředit, že? Hoříš zevnitř a touží po dotyku, jakémkoli druhu dotyku. Ale víc než cokoli jinak chceš, aby tě něco nebo někdo naplnil. “Volnou rukou přeje po Ichigově stehně k rozkroku. Ichigo muselo zadržet zastání. „Chceš, aby tě někdo pohladil a uklidnil tu touhu uvnitř tebe.“
Ichigo škubnul boky, byl to jen krátký dotek, ale pro jeho přehnané tělo to bylo šílené a chtěl víc.
„V pořádku, je to normální. Určitě trapné, ale normální, “vysvětlil Aizen. Ruku měl stále nataženou směrem k Ichigovi a neslyšně žádal, aby se chytil. Ichigo se pomalu uklidňoval, jeho myslící schopnosti přestávaly fungovat. Jediné co zůstalo, byla Aizenova přítomnost a jeho jemná vůně - vanilka, borovice a chladná síla. Jakási lstivá moc, kterou má voda mít. Zdálo se to klidné a neohrožující, dokud vás temné proudy nevtáhly do hlubin, odkud jste nemohli uniknout. Bylo to příjemné, kdy příjemnější než vůně Espady, kterou potkal dříve - jen popel, pižmo a krev. „Ale nezvládneš sám, budeš potřebovat někoho, kdo by ti pomohl.“
„Proč to děláš?“ Zeptal se Ichigo, v posledních chvílích soudržnosti. Sám mění, jako jeho rozum odplouvá kamsi, nahrazuje čistou potřebou. Natáhl ruku a pomalu ji vložil do velké mozolnaté a opálené dlaně. Aizen ji lehce stiskl a jemně mu pomohl do stoje.
„Nemůžeme tě tady jen tak nechat, určitě chápeš proč.“
Ichigo se hořce zasmál. „Takže budu tvoje osobní děvka, místo někoho jiného.“ Aizenovy oči mírně zchladly a lehce plácl Ichiga přes tvář. „Nesnaž se mě urazit, Ichigo,“ varoval tiše. Ichigo sklonil oči, do jeho mysli se znovu začal vkrádat strach.
Co to vlastně funguje, vůbec by tu mělo být. Musí zmizet, dostat pryč pryč od Alfy, pryč od nebezpečí. Ichigo se dohadoval sám se sebou. Jeho pud sebezáchovy mu říkal, že by měl utéct co nejdál, další jeho tělo nechtělo nic jiného než se vzdát alfě, nechat se ovládnout a naplnit. Vůbec si neuvědomil, že se znovu třese, kňučí az očí mu proudem tečou slzy.
_______________________
Sousuke vnitřně proklel svou hrdost, když viděl, jak se omega opět schoulila do sebe. Z Ichiga vycházela kyselá vůně strachu, která nahradila krémovou, sladkou vůni medu a jahod. Jeho vnitřní alfa vydávala smutné myšlenky, které byly skoro stejně nešťastné jako on, že vydělali štěně. Sousuke si povzdechl.
Do jeho nosu udeřila známá vůně jeho druha. Gin se postavil k němu a položil mu ruku na rameno. „Klid,“ káral lehce, „pravděpodobně nechápe co se s ním děje, má strach. Buď na něj trochu jemnější.“ Sám se opatrně přiblížil k Ichigovi a vzal jeho tvář do dlaní.
Sousuke na chvíli zavřel oči a potlačil své podráždění. Gin měl pravdu. Museli omegu uklidnit a on tomu zrovna nepomáhal.
Otevřel oči a pohlédl na oba mladší muže. Ginovi se zastaví zastavit pyšný Ichigových slz, ale mladík byl pořád vyděšený. Bylo na něm poznat, že jeho mysl už je kompletně ovládaná Heat. Na jeho tváře se čím dál častěji objevovali záblesky nepohodlí a bolesti. Propletl Ichigovy prsty se svými a lehce je políbil. Chlapec zasténal a naklonil se blíže k tobě, očividně byl přecitlivělý a napůl šílený tlakem ve své těle. „Prosím,“ zakňučel, sám nejistý, jestli chce, aby ho Sousuke pustil, nebo ne.
„Tiše,“ zamumlal a položil Ichigovi prst na příliš teplé rty. „Dostaneme tě do postele, ano?“ Řekl, dva Ichigo zuřivě přikyvoval.
Pomalými, opatrnými pohyby si zvedl chlapce do náruče, bylo by to rychlejší než kdybys šel sám. Dále nebylo bezpečně zdržovat s ním příliš dlouho na chodbě. Jeho vůle se táhla na míle daleko a lákala všechny Hollow k nim.
Pohlédl na Ginu aby se ujistil, že je za ním, než vykročil do jejich pokoje.
_______________________
Samozřejmě ve chvíli kdy Ichiga položil do postele, vzpomněl si kde je a začal bojovat.
Gin rychle vklouzl za ní, přitahl si ho k hrudi a jeho zápěstí vylétl lehkým vázacím kouzlem. Sám si lehl na záda, zkroutil nohy kolem Ichigových boků, kotníky zahákl kolem stehen a roztáhl mu je od sebe. Jednou rukou objal kolem chlapcovi hrudi a držel si ho u sebe.
Sousuke ty dva chvilku pozoroval, než se k nim připojil na postel. Usadil se mezi Ichigovýma nohama a lehce ho pohladil po stehně. Jeho alfa vrčela a bojovala proti dalšímu zacházení s plačícími omegou, ale neměli jinou možnost. Gin přitiskl tvář Ichigovi ke krku a snažil se ho uklidnit.
Sousuke se naklonil nad svíjejícího se Ichiga a chytil ho za bradu. Upřeli se na něj vyděšené a chtíčem zmatené oči. Lehce ho pohladil po tvářích, aby měl jistotu, že má jeho pozornost. „Nemusíš se bát, nechceme ti ublížit. Ale nesmíš s námi bojovat, dobře? “Prošel prsty měkkými vlasy. Ichigo přestal vzlykat, ale stále kňučel.
„Já ne… nechci…“ zašeptal a vrtěl hlavu.
Gin přitiskl rty Ichigovi na krk a něžně ho políbil. „Víme, že ne, Ichi, ale opravdu ti chceme pomoci. Dovolíš nám to? “Jemně ho přemlouval.
Pomáhalo to.
Sousuke pozoroval, jak se bojuje pomalu mizí ze světle hnědých očí a těla se uvolňuje. Gin povolil své sevření kolem chlapcovi hrudi a stáhl vrchní díl jeho shihakusho z ramen. „Rozvážu ti ruce,“ upozornění a zlomil kouzlo, které drželo zápěstí svázaná. Oba pomohli Ichigovi vytáhnout ruce z rukávů, prsty se rozběhli, aby prozkoumali nově odhalenou kůži. To samo o sobě stačilo na to aby Ichigo vyvrcholil a pokryl své kalhoty bílou tekutinou. Ležel a těžce oddechoval.
Sousuke se jemně posunul k pásu držícím Ichigovu hakamu, stále stále sledoval reakce omegy. Když neviděl negativní odezvu, stáhl ji a odhalil chlapcovy dlouhé nohy. S lehkým pobavením si všimněte, že jsou z velké části pokryty unikajícím lubrikantem. Odhodil zašpiněný kus oblečení do košil, pak ho budeme muset vyčistit.
Gin pustil Ichiga a vyklouzl zpod ní, ne že by si toho chlapce všiml, byl příliš zaneprázdněný užíváním si měkkého povrchu postele. Gin se posunul k Ichigovu boku a zaútočil rty na jeho hruď. Sousuke vstal z postele a sám se začal svlékat, další Gin zaměstnával omegu. Teď když konečně upustil od strachu, byl Ichigo vcelku roztomilý, s červenými tvářemi a očima zamlženýma potěšením. Sousukeho stříbřitý druh se zasmál jako podle odhadu na co rozhodl a pohodil hlavou na znamení souhlasu.
Ichigovi už nestačilo Ginovo škádlení a jedna z jeho rukou se vydala mezi roztaženou stehnou. Prsty opatrně zkoumejte vnitřní strany, než se přesunuly k jeho čekajícímu vchodu. Vklouzl jedním prstem dovnitř a vykřikl překvapením, potěšením a strachem. Pokusil se zatlačit prst hlouběji, bezpochyby aby dosáhl jednoho ze svědků míst, která účinně.
Pohlédl na Ginu, který seděl vedle a lehce pobřežně sledoval jak si Ichigo užívá vzrůstajícího vzrušení. Ani se nepokusil se chlapce dotknout, to bylo Sousukeho právo.
Sousuke se ti pobavil zasmál, když viděl Ichigovu nesnázi a připojil se k ní na postel. „Pomoc?“ Obrátili se k vám prosebné oči. Usmál se, vzal Ichigovu ruku do své a spustil je, aby odpočíval mezi jeho nohama. Druhou přitiskl vedle Ichigovi hlavy. „Není třeba se tolik bát. Neublížím ti, “slíbil. Naklonil se dopředu a políbil Ichiga na čelo, poté jedno obočí, druhé. Lícní kosti. Č. Tváře. Krk. Zlíbal celou tvář omegy, ale nikdy se přímo nepokusil o jeho rty. Raději necháme chlapce, aby si sám rozhodl, jestli je to v pořádku.
Ve stejné chvíli se jejich společné ruce pohnuly, aby hladily Ichigův namočený vchod, postupujte a opatrně. Sousuke ovládá tempo, nespěchal, chce mít jistotu, že je omega opravdu uvolněná. To že je jeho tělo ochotné ještě určit, že on sám je na to připraven.
Dva prsty, jeden Sousukeho, jeden Ichigův se spojil a jemně začal otevírat Ichigovo tělo. Ichigo se natáhl a zachytil Sousukeho rty svými. Lehce se usmál a snadno ovládl polibek. Přejel jazykem po Ichigově spodním rtu a napadl jeho ústa, když je otevřený. Měkký zvuk, který Ichigo vydal, plně stál za to. Přesto se líbali, Sousuke zvlnil prst a pohladil jednu z vnitřních stěn. Při pohybu se pod ním Ichigo otřásl, posunul boky, pokrčila kolena a dále roztáhl nohy.
Odtáhl se od Ichigových rtů a přesunul se ke krční tepně, kterou lehce okusoval. Ichigo vyklenul záda a zasténal. Sousuke se samolibě ušklíbl, bavilo ho dostávat ze svých milenců zvuky, které se snažili skrýt.
Cítil jak Ichigo do svého těla přidal druhý prst a roztahuje se, v zoufalém hledání vyvrcholení. Opatrně přidal svůj druhý prst k Ichigovým, jeho boky sebou divoce škubaly, ale jakýkoli zvuk, který by mohl chtít vydat, byl umlčen stiskem Ginových rtů, kterého už zjevně omrzelo čekat.
Roztáhl prsty v Ichigově těle, zatímco rty cestoval po hrudi a zanechával za sebou malé rudé flíčky. Ichigo se kroutil a vzdychal, když zrovna Gin opustil jeho rty na dost dlouho. Sousuke se pousmál nad netrpělivostí svého druha, nikdy ho nebavilo čekat.
Nakonec se nad chudákem omegou slitoval a s lehkým dotekem jeho opomíjeného penisu ho nechal vyvrcholit.
Jemně vytáhl prsty z Ichigova těla a posadil se mezi jeho stehna. Chlapec na něj hleděl zpod přivřených víček, na pár vteřin klidný, ale ani omylem spokojený. Ještě ne. Přitáhl si jeho vlhké prsty k ústům a olízl je, zatímco udržoval oční kontakt s ležícím mladíkem. Jeho oči se rozšířili. Potom zalapal po dechu, když je vzal do úst a jazykem je očistil. Svou druhou rukou, stále pokrytou lubrikantem, namazal své vlastní vzrušení. Vzhledem k tomu kolik ho z Ichiga unikalo, to pravděpodobně nebylo nutné, chlapec by ho dokázal vzít i bez toho, ale nechtěl mu neopatrností ublížit.
Povšiml si jak Ichigovy oči našly jiný objekt zájmu. Sousuke se ušklíbnul, prostě nedokázal odolat škádlení ho. Ichigo zrudnul a odvrátil pohled od Sousukeho délky. Jemně se zasmál a sklonil se nad krásnou omegu. Políbil ho na čelo, přitisknul špičku k jeho chvějícímu se vchodu a čekal na protesty, které nevyhnutelně musely přijít.
Ichigovy oči se rozšířily a lehce zakňoural.
„Ne … ne, prosím … já… nikdy jsem…“
Sousuke jemně přitiskl rty k jeho, aby ho umlčel. „Já vím, neboj se. Budeš v pořádku,“ ujistil a otřel se nosem o Ichigův. Chlapec mírně přikývl, zamlžené oči se znovu zklidnily. Znovu ho políbil a pomalu vyrazil boky dopředu. Bylo neuvěřitelné, jak snadno se Ichigovo tělo otevíralo, aby ho přivítalo. Byl natolik vlhký, že by bylo jednoduché potopit se do něj najednou, pokračoval ale pomalu a nechával chlapci čas. Na něco rychlejšího bude příležitost později.
Pozorně pozoroval Ichigův obličej, hledal známky bolesti, kromě drobného nepohodlí ale nic nenašel. Spokojeně se pousmál, spojil své ruce na Ichigově hrudi a položil se více na něj, zatímco čekal. Stále však dával pozor, aby většinu své váhy nesl na loktech.
Chlapec lapal po dechu, když se snažil přizpůsobit náhlé plnosti. Sousuke lehce zakroutil boky a přiměl Ichiga, aby vykřikl. Po nějaké chvíli se Ichigo dostatečně vzpamatoval, aby se pokusil chytit Sousukeho za ramena a donutit ho k pohybu. Místo toho omegu povzbudil, aby si omotal nohy kolem pasu, chytil jeho ruce do svých propletl jim prsty a položil je vedle Ichigovy hlavy.
Lehce se stáhl, než vrazil zpět do ochotného těla a vysloužil si vyklenutí zad a sténání. Nejdřív kousek, potom palec, pak dva až se nakonec vytáhl téměř celý a vrazil zpět do dráždivého tepla, které se kolem něj s každým tahem vlnilo. Držel si svoje tempo, ani příliš rychlé, ani příliš pomalé, zatímco se pod ním svíjela bezmocná omega.
„R-rychlejší,“ zakňučel Ichigo.
Sousuke se zasmál, jemu na to moc nezáleželo, důležité bylo aby se Ichigo během svého Heatu cítil tak pohodlně, jak jen mohl. „Jestli to chceš,“ vydechl mu do ucha, než ho lehce skousl. Během chvilky nabral rychlejší a tvrdší tempo, které Ichiga brzy přivedlo ke konci jeho vytrvalosti. Vyvrcholil s hlasitým výkřikem a pevným stiskem vnitřností. Nestačilo to ale aby přiměl přijít i Sousukeho, ani omylem nebyl tak mladý nebo přecitlivělý jako omega.
Přestal se hýbat a přivřel oči, zatímco Ichigo poklesl proti přikrývkám. Jeho výraz byl uvolněnější než dříve, ale oči byly stále mlhavé a vzdálenější. Jeho vůně byla také výraznější než dříve. To byly dva výmluvné náznaky toho, že se jeho Heat dostal na novou úroveň, nyní bude jeho tělo toužit po dalších vrcholech, dokud se nevyčerpá a neusne.
„Více?“ zeptal se Ichigo tichým hlasem a stisknul Sousukemu dlaně.
„Samozřejmě,“ potvrdil a přitiskl mu lehký polibek na rty.
Potom znovu začal pomalu hýbat boky.
____________________________
Nakonec trvalo další čtyři orgasmy od Ichiga a dva od Sousukeho, než poznal že se už pro dnešek blíží ke konci. Opatrně se vytáhl z Ichigova těla a o kousek ustoupil. Upřel se na něj pár zmatených očí. Natáhl se na bok vedle chlapce a udělal místo své betě, která sklouzla z druhé strany. „Ahoj, Ichi,“zamumlal Gin, když si otočil Ichiga na bok, čelem k Sousukemu.
Lehce se přiblížil, jen natolik aby mohl omegu políbit a rozptýlit, když si zvykal na přítomnost další osoby. Gin pohladil Ichiga po boku, přitiskl rty na lehce opálený krk, přiměl ho pokrčit jednu z nohou a přitáhnout ji k břichu.
Byl uvolněnější než Sousuke čekal, když dovolil Ginovi aby do něj proniknul. Podložil si hlavu rukou a sledoval dovádění svého někdejšího podřízeného. Gin začal olizovat dlouhé pruhy kůže na Ichigově krku a donutil chlapce zmítat se a sténat, když rukama našel a pohladil všechna citlivá místa, zatímco do něj stále velmi jemně vrážel.
Sousuke sám věděl, že Gin je démon v lidském těle. Velmi ho bavilo hrát si s jejich milenci, škádlit je, dokud nezačali prosit. A i potom trvalo věky, než se rozhodl vyhovět. Byl to zábavný způsob, jak trávit čas, v případě, že měl Gin shovívavou náladu. Nesměl být uražený, že byl tak dlouho ignorován, jako právě teď.
Pousmál se nad rostoucím zoufalstvím v Ichigově tváři, původně sice neměl v plánu do toho Ginovi zasahovat,(myšleno trochu jako omluva), ale nemohl se dívat, jak omega trpí.
Přitočil se, políbil ho, rukou sklouzl po vyrýsovaném těle a stiskl jeho erekci v dlani. To samo o sobě stačilo.
Ichigo se s posledním výkřikem zhroutil a prakticky hned upadl do bezvědomí. Sousuke ho jemně pohladil po zpocené tváři, než spojil svůj pohled s Ginovým. Velmi podrážděným, nutno říci. Stříbrné obočí měl zkroucené a spolu s našpulenými rty vypadal naprosto rozkošně.
Z toho jak skočil a povalil Sousukeho na postel, poznal, kam míří jeho myšlenky a důrazně nesouhlasil. Sousuke se zasmál. Jeho krásný druh žárlil. Přitáhl si Ginovu tvář ke svojí a něžně ho políbil. „Nezlob se,“ zašeptal. Ginovýma očima prošel záblesk podráždění, ale mizelo s tím, jak třel o Ginovu tvář malé kruhy palcem. Nakonec se s povzdechem položil Sousukemu na hruď a zavřel oči.
„Kazíš mi zábavu,“ povzdechl si. Sousuke obtočil paže kolem drobnějšího těla a zabořil mu tvář do krku. „Promiň mi to. Nemohl jsem se na to dívat,“ omluvil se. Gin lehce zavrčel a pohlédl na nepořádek, kterým se stala jejich postel. „Musíme se vykoupat a převléct povlečení.“
________________________
________________________
Když Ichigo nabyl vědomí, zjistil, že leží v posteli, pohodlně usazený mezi dvěma hřejícími těly. Povzdechl si, lehce se zavrtěl a přitiskl se více k pevné hrudi, kterou měl před nosem. Cítil se čistě, spokojeně a klidně, trochu rozlámaně, ale jinak skvěle. Nepamatoval si, kdy se naposledy cítil takhle. Nezáleželo mu na tom. Jeho omega vrněla blahem.
Opět mu začínali klížit oči a Ichigo upadal do spánku, s lehkou vůní borovice všude kolem, to nebylo nic těžkého. Přinášela mu pocit bezpečí a útěchy.
Potom mu hlavou proběhla myšlenka na bolest ze zlomeného zápěstí, strach a bezmoc, kterou cítil dříve. Potom teplo, doteky těšící jeho tělo, jemný hlas… A najednou bylo po spánku, prudce otevřel oči a zamrzl, když poznal tvář muže před ním.
Aizen stále spal, zjevně nevyrušený Ichigovým rozrušením. Chtěl se odtáhnout, ale zabránili mu v tom dva páry paží, které odpočívali kolen jeho pasu. Neměl šanci uniknout, aniž by oba probudil.
K jeho zádům se přitisklo štíhlé tělo a na krk dopadly měkké rty. Ichigo se zachvěl. „Tiše, Ichi, nevzbuď ho. Bývá mrzutý, když se nevyspí,“ zašeptal Ichimaru za ním. Tichounce zakňučel.
„Proč?“
Ichimaru si povzdechl. „Víš, co by se stalo, kdybys na té chodbě zůstal, ne?“ zeptal se. Ichigo se lehce schoulil do sebe a přikývl. Věděl, že jejich objevení mu de facto ušetřilo spoustu bolesti, to přesto neznamenalo, že to chtěl. Do očí se mu začaly tisknout slzy, neměl opravdový důvod k pláči, ale nedokázal je zastavit. Ichimaru podrážděně vydechl a Ichigo ztuhnul. Ne, ne podrážděně, spíš smutně. „Neplač, prosím, Ichigo. Můžeš nám věřit, že jsme ti to neudělali schválně. Nemusíš se stydět, nebo se tím trápit, nemohl jsi to ovlivnit.“
„Má pravdu,“ ozval se Aizenův hlas. Ichigo vzhlédl přes závoj slz v očích. Nevšiml si, že ho vzbudili. Jedna z opálených dlaní se natáhla a jemně Ichiga pohladila po tváři. Ichigo zavřel oči a lehce se naklonil k doteku. „Ale jste zrádci,“ zašeptal. „Bývali jste kapitáni, mohli byste mě zabít, kdybyste chtěli.“
Aizen se lehce, laskavě zasmál. „Ano, zradili jsme Soul Society, ale ty nejsi jejich součástí, že?“ zeptal se a sklouzl prsty k Ichigovu srdci. „A ano, ani jednomu by nedalo práci ukončit ti život, přesto po tom netoužím.“
„Já … nechápu to. Co máš v plánu se mnou udělat?“
„Prozatím ti pomůžeme projít tímhle. A potom? Nemám nejmenší tušení,“ odpověděl prostě a přitáhl si Ichiga k sobě. „Mezitím bys měl odpočívat, dokud můžeš. Až přijde druhá vlna, čas už na to nebude.“
Ichigo schoval hlavu Aizenovy pod bradu a omotal mu paže kolem pasu. Po několika vteřinách se mu podařilo uvolnit dostatečně na to, aby znovu začal usínat. Z druhé strany se mu k zádům přitulil Ichimaru a s pokojným povzdechem zabořil nos Ichigovi do vlasů.
„Klidně spi, dokud budeš v této posteli, nehrozí ti od nás nebezpečí.“
___________________________
Opakovaně vrážel do horkého těla vystaveného před ním, vytrvale ho ženoucí k orgasmu. Ichigo byl na kolenou se zadkem vysoko ve vzduchu a hlavou složenou v náručí. Sám Gin by si takovou polohu nevybral, ale omega na tom trvala a on se nechtěl hádat. Rukama lehce sledoval křivky zlaté kůže pokryté potem.
Podle zvyšující se hlasitosti Ichigových výkřiků a stahujících se svalů poznal, že se Ichigo (už poněkolikáté) blíží vyvrcholení. Gin zatnul zuby, sám už nebyl daleko. Ještě několikrát vrazil do citlivého svazku nervů uvnitř chlapcova těla a Ichigo s vytím blaženosti pokryl prostěradla další vrstvou bílé tekutiny. Gin se jemně vytáhl a nechal Ichiga zhroutit se na postel. Nebyl odvázaný z toho, že se válí v nepořádku, co udělali, ale stejně se budou muset vykoupat. Chlapec se otočil na záda a pohlédl na Gina stále lehce zamlženýma jantarovýma očima.
„Ještě?“ zeptal se.
Gin si povzdechl. Kdo by řekl, že to bude tak náročné. Vklouzl mezi ochotně roztažená stehna a znovu proniknul do omegy. Něžně se pohyboval, nechal pomalu budovat další, a dnes už poslední, orgasmus. Ichigo se pod ním svíjel a protestoval. Gin se sklonil a jemným polibkem ho umlčel. „Tiše, nemusíme ti způsobit větší bolest, než už se povedlo.“ Gin si nedělal iluze, že i když to Ichigo ve svých jasných stavech neukázal, muselo ho bolet celé tělo. Tomu se nedalo zabránit, jakkoli opatrní se snažili být, po tolika vrcholech, které jeho tělo žádalo, to nemohlo dopadnout jinak.
Chlapec se natáhnul, aby si mohl přitáhnout Ginovu hlavu a políbil ho. Gin se ušklíbnul, mohl být vcelku panovačný, když nedostal, co chtěl.
Odtáhli se od úst toho druhého a lapali po dechu, jednak z nedostatku kyslík, jednak z potěšení rostoucího v nich obou. Gin zavrčel a vrazil do Ichiga silněji než chtěl. Chlapec lehce zakňučel a vyklenul záda.
Rychle se blížili ke konci své vytrvalosti, Ginovy tahy se staly nepravidelnějšími a Ichigo téměř nepřetržitě sténal. Zároveň začal odhalovat hrdlo a vybízet ke kousnutí. Gin věděl, že je to způsobeno jen a pouze chlapcovým stavem, ale přesto to lehce – spíš víc – pohladilo jeho ego. Ichigo byl nádherná omega a snažil se Gina přesvědčit, aby si ho nárokoval. Nebylo tedy překvapivé, že se cítil trochu samolibě.
Přesto to neudělal. Nemohl a ani nechtěl. Teď by se to možná zamlouvalo Ichigovu tělu, ale jakmile by se probral, začal by toho litovat. Se Sousukeem se na tom shodli už na začátku, pomohou Ichigovi projít tím, ale nesváží se s ním, jakkoli by možná chtěli.
„Ne,“ zašeptal a přitiskl chlapci na odhalené hrdlo polibek. Odpověděli mu pouze zraněné a nechápající oči. Znovu zachytil Ichigovy rty svými a úspěšně ho rozptýlil.
Nakonec se oba otřásli. Ichigo pevně stiskl Ginův penis a zkropil břicha obou. Gin ještě několikrát přirazil a ztuhnul, než se uvolnil do svírajícího se těla.
Vystoupil z něj a na chvíli se svalil vedle Ichiga, unavenější, než by mu jeho hrdost dovolila přiznat. Omega se mu stočila do náruče a schoval mu hlavu pod bradu. S povzdechem kolem něj omotal paže a zavřel oči. Bylo to příjemné jenom tak ležel s uvolněným tělem v náručí, ale s chlapcem to nikdy nemohlo trvat dlouho. Jak vlna Heatu stupovala a Ichigovi se vracela jasnost, ztuhnul. Gin se smutně usmál. I po třech dnech byl chlapec tak ostražitý vůči nim.
Vzdal se objímání Ichiga, místo toho ho pohladil po rozcuchu zářivých vlasů. „Uvolni se,“ zamručel. Chlapec sebou lehce zavrtěl, ale podařilo se mu vyhnat ztuhlost ze svých svalů.
„Můžeme se vykoupat?“ zeptal se lehce ochraptělým hlasem.
Gin nemohl nesouhlasit, přes jeho chvílemi línou povahu, ho také začínali obtěžovat zasychající zbytky jejich činnosti. Posadil se a vytáhl s sebou také Ichiga, předstíral při tom, že neslyšel syknutí bolesti, které chlapec nedokázal skrýt.
„Můžeš chodit?“ zeptal se, i když si byl jistý, jakou odpověď dostane. Ichigo pohodil hlavou a pomalu se zvedl na nohy. „Jasně,“ odpověděl skrz zaťaté zuby. Opravdu nepřesvědčivě, pokud měl Gin říci. Sám vyskočil a podepřel chlapce z jedné strany, i když o to nežádal. Přes jeho zápornou odpověď se o Gina vděčně opřel. Obtočil mu paži kolem pasu a vedl ho do přilehlé koupelny.
Otevřel dveře do rozsáhlé místnosti s dvěma velkými bazény. Byla plná páry, ale bez toho, aby to člověka dusilo.
Došli k okraji a Gin pomohl Ichigovi sestoupil po schodech do horké vody. Chlapec lehce vzdychnul, když teplo obklopilo jeho pohmožděné tělo. Přesunuli se pod malý vodopád, který sloužil jako sprcha. Gin s mírným pobavením sledoval, jak se marně snaží rozmotat hnízdo, kterým se staly jeho vlasy. Ichigo byl skutečně sladký, když přestal neustále očekávat útok, který stejně nepřijde a prostě se uvolnil. A s mírně frustrovaným výrazem… bylo mu téměř líto, že to neviděl Sousuke. Ale jen téměř, stále se cítil trochu uražený, že mu poslední týden nevěnoval pozornost.
Přistoupil k Ichigovi, zabořil ruce do jeho vlasů a jemně je rozmotával. Překvapeně zamrkal, když se chlapec klidně opřel o jeho hruď; beze strachu, napětí nebo ostražitosti. Gin se usmál, sklouzl rukama dolů a obtočil mu paže kolem pasu. Ichigo se zavrtěl a s povzdechem se více přitiskl. Opravdu překvapivý vývoj.
Sklonil hlavu a rty lehce přejel po jednom rameni, když Ichigo nic nenamítal, přesunul se ke krku a začal ho líbat a okusovat. Chlapec vydal měkký zvuk podobný mňouknutí a naklonil hlavu na stranu. Gin pokračoval v jemném dráždění, zvědavý kam to povede.
Ichigo se otočil a zachytil Ginovy rty svými. Po nemotorné chvilce se jim podařilo najít rytmus a pokračovali v líbání. Potom Ichigo stydlivě přejel jazykem po Ginovým spodním rtu. Po vteřině váhání otevřel ústa a dovolil Ichigovi polibek prohloubit, nebojoval proti němu, nechával ho vést.
Zasténal, když Ichigův jazyk pohladil citlivou skvrnu na patře. Nevěděl sice, kde se v chlapci vzala jeho náhlá dominance, ale neměl v úmyslu si stěžovat.
Odtrhli se od sebe a lapali po dechu. Gin Ichigovi odhrnul vlasy z očí a opřel si čelo o jeho. Zavřel oči, chtěl si jen užívat blízkost a tichou náklonnost, kterou spolu sdíleli. Poslouchal Ichigovo jemné vrnění a dýchal jeho sladkou – téměř šťastnou – vůni.
Stáli v objetí, zkrápěni kapičkami horké vody, dokud si Gin neuvědomil novo vůni, pronikající jeho smysly. Zvedl hlavu a pohlédl ke dveřím. Ušklíbl se, když viděl Sousukeho opírat se o dveře a sledovat je. Polonahý, samozřejmě. Teď už si ho všiml i Ichigo, ale nenapjal se, jak Gin předpokládal, jen položil hlavu na Ginovo rameno.
Jednou paží opustil Ichigův pas a natáhl ji jeho směrem. „Nechceš se k nám přidat, když už jseš tady,“ zavolal. Sousuke se zasmál, zvuk, který se rozléhal místností a nechal kalhoty spadnout k zemi. Gin hladově sledoval křivky opáleného svalnatého těla. Sousuke byl nádherný a velmi dobře to věděl… a ještě radši to předváděl, alespoň před Ginem. Vyžíval se v tom, že Gin nemohl odtrhnout pohled.
Sousuke elegantně přešel bazénem k nim a pozdravil Gina vřelým polibkem. Zavřel oči a opřel se o něj. Znovu je otevřel, když si všiml jak se Ichigo odtahuje. Všiml si toho i Sousuke a přitáhl si ho k tělu. Vklouzl dlaní pod Ichigovu bradu, zvedl jí a políbil ho. „Krásky moje,“ povzdechl si. Gin se jemně zasmál a Ichigo zčervenal a sklonil hlavu. „Lháři,“ lehce Sousukeho praštil do ramene.
Ichigo se přitiskl k nim a předl.
Sousuke je obklopil v náruči.
Všichni klidní a spokojení tak jak byli.
Zůstat takhle… vůbec by si nestěžoval.
__________________________
Sousuke protáhl ruku Ichigovými vlasy, mnohem delšími a víc červenými, než byli zvyklí. Chlapec zvědavě vzhlédl a přitiskl se k jeho dlani. Sousuke se zasmál. „Co ta změna?“ zeptal se. Ichigo se k oběma přitulil, užívající si jejich přítomnost. „Nemyslím si, že byste mi chtěli ublížit,“ přiznal opatrně, jako by se bál, že se jejich chování najednou změní. „Nebo že jste tak špatní, jak tvrdíte,“ dodal.
Gin se rozesmál a složil tvář na Sousukeho rameno. „Zeptal bych se proč, ale můžeme to nechat k večeři. Prozatím vás dva vykoupeme,“ protáhl se a vypustil oba z náruče. Zachytil Ginův pohled, neslyšně se shodli. Skočili po něm a stáhli překvapeného Ichiga pod vody. Sousukeho těla obklopila horká voda, chytil Ichigovi ruce aby ho chlapec nemohl praštit a vytáhl ho nad hladinu. Při jejich dovádění se přesunuli na jedno z mělčích míst, voda tu sahala pouze po kolena. Pohled na prskající omegu ho znovu rozesmál. Chytil ho za tvář a přisál se k jeho rtům. Ichigo rezignovaně otevřel ústa a přivítal Sousukeho jazyk svým.
Odtáhl se, pohladil jednu zrudlou tvář a jemně se usmál. „Nevzdávej se tak lehce,“ pokáral. Ichigo na něj překvapeně pohlédl. „Myslíš si, že bych…“ ztichnul a zavrtěl hlavou. Ne tohle neříkat. „Nemusíš být tak podřízený. Nevadí mi vzpurný milenec,“ opravil se a pohlédl na Gina, který zčervenal, „alespoň si ho můžu zkrotit.“ Zazubil se.
Ichigo přikývl. „Dobře,“ souhlasil.
__________________________
Ichigo byl zmatený. Proč mu Aizen otevřeně dovoloval – a prakticky ho nabádal – aby mu vzdoroval? Nechápal to.
Ichimaru se přiblížil se dvěma lahvemi v rukou. Jednu hodil Ichigovi a přiměl Aizena, aby si kleknul. Další věc, která nedávala smysl. Z toho co věděl, byl Aizen příliš hrdý, než aby se před kýmkoli sklonil. Potom mu došlo, že v tom nevidí nic ponižujícího, v jeho očích to nic neznamenalo.
Prohlédl si lahvičku, kterou mu Ichimaru hodil, byl to sprchový gel. Přesunul se muži za záda a pečlivě mu po zádech rozložil vytvořenou pěnu, zatímco mu Gin koupal vlasy.
Ichigo musel obdivovat sílu těla pod svýma rukama. I když byl v klidu a uvolněný mohl cítit pevné svaly vlnící se pod kůží. A navzdory sobě chtěl vidět, jak se pohybují nezakryté vrstvami oblečení. Pak si vzpomněl, že za posledních pár dní ho viděl, jen nebyl dostatečně soudržný, aby si to uvědomil. Při těchto myšlenkách se mu do tváří nahrnula krev.
Ichigo se namáhal na každém centimetru kůže před sebou, učil se každou křivku a každou prohlubeň a vyvíjel příjemný tlak, třel, hladil a dokonce zkoušel znát každý centimetr muže, o kterém si byl jist, že mu nikdo opravdu nerozumí. Možná kromě Gina.
V šoku potom sledoval, jak jim Aizen vrátil jejich laskavost se stejnou péčí a jemností. Nakonec se všichni opláchli ve vedlejším bazénu. Aizen Ichiga zabalil do měkkého ručníku a druhým mu projel vlasy.
Ichigo si spokojeně povzdechl, čím dál víc mu připadalo, že Soul Society se v Aizenovi plete. Nebo mu možná záměrně lhali.
Ve výsledku ale někdo, kdo s Ichigem jedná takhle, i když by měli být nepřátelé, nemůže být až tak špatný, ne? Nebo tomu se alespoň Ichigo snažil věřit, aby přinejmenším trochu omluvil svou rostoucí zamilovanost vůči svým „věznitelům“.
Ichigo si ani nevšiml, že už je suchý, dokud mu Aizen nepoklepal na rameno. Vzhlédl a setkal se s vřelýma hnědýma očima. Překvapeně vyjekl, když ho starší muž náhle nabral do náruče a odnesl ho k posteli. Už byla znovu čistě povlečená a uklizená. Na nočním stolku vedle, byl postaven tác s jídlem a pitím. Aizen Ichiga položil a podal mu jednu z misek.
Ichigo vděčně přikývl a přijal ji. O chvíli později do postele skočil Ichimaru. Měl na sobě volné tepláky a tričko, které mu bylo příliš velké – Aizenovo, předpokládal. Přitulil se k Ichigovu boku a natáhl se pro druhou misku. Všiml si, že jeho je plná salátu, zatímco Ichigo měl kuřecí polévku. „Nejím maso,“ vysvětlil jako by mu četl myšlenky. Překvapeně zamrkal. Otočil svou pozornost k jídlu, na otázky bude čas později. Bylo to skvělé, téměř jako by to uvařila Yuzu.
Ichigo posmutněl, když si vzpomněl na sestry.
Byl v půlce misky, když se k nim připojil i Aizen. Byl také oblečený, podobně jako Ichimaru. Zároveň si všiml, že přinesl další hromádku, určenou nejspíš Ichigovi. Dojedl a oblékl se, bylo to zvláštní, po třech dnech, které strávil nahý v posteli si znovu připadal znovu jako člověk.
Aizen mu podal sklenici naplněnou světle modrou tekutinou, stejně jako dny předtím. „Co to vlastně je?“ zeptal se, než se napil. Aizen se lehce usmál. „Není trošku pozdě na konkrétně tuhle otázku?“ škádlil. Ichigo se zamračil a položil si sklenici na stehno, v ukázce vzdoru. Hnědovlasý muž se zasmál a natáhl se, aby palcem setřel kapku z Ichigových rtů. „Víš, k čemu slouží Heat, Ichigo?“ když viděl nejistý pohled v Ichigových očích, vysvětlil to. „Má se postarat o zvýšení pravděpodobnosti otěhotnění omegy. Nemyslím si, že bys ty, nebo tvoje rodina, ocenili, kdybychom tě jim vrátili v jiném stavu. Zabrání ti to v otěhotnění,“ skončil.
Ichigo otřeseně zíral. Nevěděl, nemohl…
„Vrátíte mě?“ zeptal se tupě. Aizen se laskavě usmál. „Ano, necháme tě vrátit se k rodině. Nemám v úmyslu tě tady držet proti tvé vůli.“
Ichigo sklonil hlavu, bylo toho hodně, o čem mohl přemýšlet, ale nejdřív…
„Proč jsi mě nechal naživu? Proč jsi nás všechny nechal naživu? Tehdy v Soul Society… mohl jsi nás všechny zabít a nikdo by ti v tom nezabránil,“ zeptal se zoufale, opravdu to potřeboval vědět. Sledoval, jak prsty bývalého kapitána vyhladili záhyb v kalhotách a uhnuly stranou. „Jediný důvod, proč jste všichni ještě naživu, je pouze nedostatek času. Ani ty, ani nikdo jiný nezemřel, protože byl vždy někdo jiný, kdo mě vyzýval, a o koho jsem se musel postarat. Kdybych měl víc času, nebo kdyby mě Unohana – san nenašla, byli byste všichni mrtví.“
„Nesmysl,“ odseknul Ichigo. „Zabít každého z nás by ti trvalo méně než vteřinu. Což je nějakých necelých třicet vteřin pro nás všechny. Navíc kdybys chtěl opravdu někoho zabít, neútočil bys na hruď, podřízl bys nám všem hrdla a nikdo by si toho nevšiml, dokud by nebylo příliš pozdě.“ Sevřel ruce v pěst. „Tak co kdybys mi přestal lhát,“ zavrčel.
„Omlouvám se, Ichigo,“ sklonil Aizen hlavu a povzdechl si. Vypadalo to že zaváhal než pokračoval. „Věřil bys mi, kdybych řekl, že nikomu z vás nechci ublížit?“
Zarazil se… ale, dávalo to smysl. Proč jinak – pokud je Aizen tak směšně silný, inteligentní a nepřemožitelný – by všichni ještě dýchali. Proč Aizen získal Hogyoku způsobem, který neublížil Rukii? Proč byla Hinamorina rána tak povrchní, když si Unohana našla čas, aby ji důkladně prozkoumala? A hlavně proč jsou on a Renji stále naživu? Aizen musel vědět, že nic jiného než smrt by nezabránila Orihime, aby je přestala uzdravovat. Musel, ale zranil je jen dost na to, aby je udržel u země.
„Pokud tvoje verze bude dávat větší smysl, než Sou Society,“ nabídl. Ichimaru se lehce zasmál a položil hlavu Aizenovi do klína. Vypadal spokojeně, jen tak natažený mezi nimi dvěma.
Aizen si povzdechl, něco velmi blízkého rezignaci. „Ach ano … tak cože je ten můj sprostý plán?“
Ichigovi rty se proti jeho vůli zkroutili do úsměvu. „Chceš zničit město Karakura a vytvořit Královský klíč, abys mohl vstoupit do Královské říše a stal se bohem. Tak se to dá shrnout,“ odpověděl Ichigo s lehkým nádechem naděje. Opravdu doufal, že se neplete.
Ichimaru se zasmál, z pod trika vytáhl řetízek na kterém se houpal malý zrezivělý klíč. „Myslíš tenhle?“ zeptal se. Ichigovi překvapením spadla brada.
Aizen se natáhl, aby mohl pohladit Ichiga po tváři. „Vidíš, nepotřebujeme ho vyrábět, už jeden máme.“
Ichigo chytl dlaň do svých a přitiskl na ni několik polibků. „Pak si možná nebudu muset vyčítat, že jsem se do tebe zamiloval,“ řekl tak tiše, aby ho neslyšeli. Aizen se vřele zasmál a přitáhl si Ichiga do náruče. Uvolnil se a položil hlavu na široké rameno se sebou. Ichimaru se posunul a roztáhl se přes klín obou jako živá deka. Aizen propletl své prsty s Ichigovými a spojené ruce mu položil na břicho. Druhou rukou začal procházet Ginovi stříbřité vlasy.
Ichigo vydechl a zavřel oči. S plným břichem a teplem, které ho obklopovalo se mu začaly klížit oči. Končetiny mu těžkly, vědomí pomalu odplouvalo. Zívl…
Aizen se zasmál a přitiskl mu jemný polibek pod ucho. „Pojď si lehnout,“ nařídil a Ichigo neměl problém se podřídit. Nechal se spustit do postele a zabalit do přikrývek. Plně očekával, že se k němu připojí, ale byl překvapen, když vstali. Aizen si všiml Ichigova nechápavého pohledu a vysvětlil. „Máme ještě práci. Spi, později se uvidíme.“
Ichigo přikývl, příliš unavený aby se hádal. Zamotal se do peřin a chystal se usnout, když zaslechl jejich hlasy.
„Máš to ale štěstí, ne?“ řekl Ichimaru divně smutným hlasem.
„Mluvíš o něčem konkrétním, Gine?“
„Nech toho, Sousuke, vím, že si ho taky slyšel. Kluk, kterýho miluješ, tě má taky rád. Možná s ním ještě máš šanci…“ Ichimaru se zoufale, bolestně zasmál. „Proto jsi unesl to děvče, že? Chtěl si ho vidět.“ Ichigovi se zastavilo srdce. Aizen ho … miluje? To nebylo možné. Přinutil se ležet bez hnutí a dál poslouchal rozhovor.
Ozvalo se šustění šatů, když se pohybovali. „A ty se bojíš, že bych tě nechal za sebou,“ uhodl a jeho hlas se zjemnil. „Gine, nikdy bych ti tak neublížil. Ano, Kurosaki Ichigo mě fascinoval a časem se moje city k němu prohloubili, ale byl jsi to ty, s kým jsem tím vším prošel. Tebe jsem si vybral za druha …“ na okamžik se odmlčel, „miluju tě, to se nezmění.“
Ichigo slyšel jak Ichimaru tiše zakňučel. Kdyby měl hádat, tak se pevně přitiskl k Aizenovi, který ho objal. Ozvali se tiché vzlyky a Aizenův hluboký hlas, který ho uklidňoval. Ichigo si připadal trochu nepříjemně, že je odposlouchává, ale nechtěl jim dát najevo, že je vzhůru. Nepochyboval o tom, že to co říkají myslí vážně. Byl si jistý, že je jen málo lidí – pokud vůbec někdo – kteří by je viděli bez jejich masek a lží.
„A znovu ano, chtěl jsem s ním mluvit a možná ho přesvědčit, aby se k nám přidal, ale nepočítal jsem, že se stane tohle.“
Ichigo přestal poslouchat, nechal jim alespoň trochu soukromí a obrátil se do zmatku své vlastní mysli.
… Aizen se do něj zamiloval…
… Chtěl, aby se k nim přidal…
___________________________
Po té noci se Aizenovo přístup k Ichigovi změnil. Ne moc, ale Ichigo si toho stejně všiml. Do té doby se choval téměř jako cizinec, ale muž, který se ho teď dotkl, byl plný života, tepla a náklonnosti.
A dotýkal se ho, častěji než dosud, i když to častěji začal Ichigo. Jako by ho nechával rozhodnout se, jestli chce pokračovat. Zjišťoval, jak daleko může zajít. Zatím skončili u několika polibků a opatrné bloudění rukama, jak se snažili učit o těle toho druhého. Aizen nikdy nepožádal o víc a Ichigo zatím nebyl připraven to nabídnout. (Co se stalo během jeho Heatu nepočítal.)
Nestrávili spolu mnoho času, ale s každou vteřinou Ichigo víc a víc propadal složitému muži s hnědýma očima. Jak jejich vztah postupoval, čím dál častěji mu docházelo, že nechce, aby to skončilo.
Zároveň byl čím dál smutnější, když viděl, jak se od nich Gin odtahuje. Museli ho častěji přitahovat zpět k sobě a v případě Aizena ujišťovat, že ho nechce vyměnit – byť tak aby ho Ichigo neslyšel. Neměl tušení, co se honí hlavou pod stříbřitými vlasy, ale byl si téměř jistý, že staršímu muži není úplně lhostejný.
On sám si nebyl jistý svými city ke stříbrné lišce. Měl ho rád, ale…
Ichigo potřásl hlavou a pohodlněji se uvelebil na Aizenově břiše. Přijal další jahodu a olíznul štíhlé prsty. Aizen se zasmál a prohrábl Ichigovi vlasy. Z hrdla se mu vydralo šťastné vrnění, takhle by mohl zůstat věky.
_______________________
Sousuke věděl, že pátá vlna Heatu bude i poslední. I v nejhorších chvílích Ichigo stále mluvil a byl soudržný. Nejen to, ale i výrazná vůně, kterou vydával, zeslábla.
Na jednu stranu cítil úlevu, že tahle bezpochyby stresující součást Ichigovi biologie se chýlí ke konci. Věděl, od svých předchozích milenců, že jakékoliv negativní emoce prožívané během tohoto období, může mít trvalý dopad na psychiku omegy. A nedělal si iluze, že na začátku, se Ichigo z jejich přítomnosti zrovna netěšil.
Na druhou stranu cítil smutek. Smutek, že jejich společný čas končí také.
Ichigo se mu vyšplhal na břicho, posadil a shlížel dolů na něj. Sousuke se zasmál. „Chceš být nahoře?“ zeptal se. Ichigo se sklonil, aby se mohli políbit.
„Vadí ti to?“
Sousuke se naklonil a kousnul Ichiga do rtu. „Kdyby mi to vadilo, nedovolím ti to,“ chytil Ichiga za boky a vedl ho. Usmál se na výraz v chlapcově tváři, když bylo jeho tělo nuceno se pomalu protahovat. Ichigo se šklebil, ruce se zoufale držely jeho ramen. Kdyby měl hádat, úhel proniknutí ho překvapil, nejspíš už přejel po tuctu citlivých míst.
Ve chvíli, kdy byl plně v omeze, povolil své sevření. Nechal ho ovládat rytmus a tempo, dovolil mu dělat si, co chtěl. Ichigo se lehce zvednul, než se spustil zase zpět. A znovu. Vždy se zvedl o kousek výš a zase klesnul dolů. Sousuke se nezapojoval, jen udržoval Ichiga stabilního a nechal mu svobodu.
Pozoroval Ichigovu tvář, zkroucenou potěšením, a snažil si každý centimetr vrýt do paměti. Kdoví jestli ještě někdy bude mít šanci vidět ji znovu. Když Ichigo přiznal svou lásku, Sousukeho srdce poskočilo radostí. Potom mu došlo, co skutečně by jejich vztah znamenal, do jakého nebezpečí, by ho tím dostal, a rozhodl se to skončit. Raději bude sám, než aby je tomu vystavil.
Zaťal zuby, když se kolem něj začal Ichigo svírat. Musel potlačit svou touhu, vyrazit boky vzhůru. Ichigo zamručel, když pokryl jejich těla svým vyvrcholením. Spadl dopředu, opřel se o loket a zaútočil na Sousukeho rty zuby. Sousuke zaklonil hlavu dozadu a rozesmál se. „Ještě nemáš dost, chápu?“
Ichigo začal vrnět, stále věnující plnou pozornost krku.
Sousuke se pokusil je otočit, ale Ichigo se zapřel a nedovolil mu to. „Prosím, nedělej to,“ zašeptal. Začal palci třít kruhy do kůže na bocích omegy. „Dobře, jestli to tak chceš,“ svolil. Jestli si to Ichigo přeje, tak mu to dovolí. Sousuke zjistil, že je velmi málo věcí, co by pro něj neudělal.
Chlapec se vzpřímil a znovu se začal hýbat.
___________________________
„Hm, vypadáte spolu tak sladce,“ zazpíval Gin. Ichigo lehce zvedl hlavu z teplé hrudi a podíval se na muže opírajícího se o dveře. Pak, v záchvatu dětinskosti, na něj vyplázl jazyk. Vrátil se do Aizenova objetí a odmítal dál cokoli dělat. Gin se zasmál, připojil se na postel a oběma věnoval polibek. Aizen otevřel náruč a Gin se přitulil a položil hlavu na široké rameno, naproti Ichigovi. Natáhl ruku a propletl své prsty s Ginovými.
Liška se na něj překvapeně podívala. Ichigo se usmál a lehce stiskl.
Miloval tyhle klidné chvíle.
Miloval Aizena.
A miloval Gina.
___________________________
„Opravdu to uděláš, že?“ zeptal se Gin. Sousuke na něj smutně pohlédl a povzdechl si.
„Ano, udělám.“ Pohladil spícího Ichiga po vlasech. Opravdu litoval toho, co měl v plánu udělat, ale neviděl jinou možnost. „Víš, že udělám cokoli, abych vás ochránil,“ přitáhl si Gina k polibku.
„Vím, ale …“ odmlčel se. Sousuke pohlédl na svého druha a odhadl, co mu běží myslí. „Máš ho rád,“ usmál se. Gin přikývl. „Nechci ho ztratit.“
„Já taky ne, můj drahý, ale s námi by nebyl v bezpečí. Takhle to bude lepší.“
„Kdy?“
Sousuke si povzdechl. „Teď, nedokázal bych to udělat, kdyby byl vzhůru,“ vysvětlil.
Položil ruku Ichigovi do vlasů. Zavřel oči a svolal moc Kyoky Suigetsu. „Omlouvám se, Ichigo, za to, že jsem ti lhal,“ zašeptal, než použil svou sílu.
Téměř mohl cítit, jak srdce omegy poskočilo a ztichlo. Pevně stiskněte víčku, aby bylo možné utvořit slzám uniknout.