Chapter Text
I.
Crowley se řítil křivolakými uličkami Londýna nebezpečnou rychlostí. A když mluvím o nebezpečné rychlosti, tak myslím pro lidské bytosti, ne pro něj. On, jak víme, mohl řídit klidně se zavřenýma očima a ještě si přitom přečíst ranní vydání Timesů. Někdy si říkal, co o tom asi smýšlí Chuck Norris, že ho někdo takhle kliďánko předčí, pak tu myšlenku ale rychle vymetl z hlavy jako nepotřebnou. Na Norrise jistě dohlíželi jiní a on nemusel být všude. Ale teď tak nějak chtěl. Být všude a nikde. Musel to totiž dostat z hlavy. Tu věc. TU věc!
Ještě že měl svého Bentleye. Své milované auto, o které při své pekelně žhavé (pozn.: jeho auto bylo doopravdy pokryto plameny a on ho držel po hromadě jen silou svého odhodlání) jízdě za zabráněním zrodu apokalypsy bezmála přišel. Tedy on o něj doopravdy přišel, ale druhý den tam zase bylo. Opět na tom stejném místě. S tím stejným lakem. S tím stejným polstrováním. S tím stejným rádiem a kazetovým přehrávačem. Miloval to auto. Nejedno mu zachránilo život (pozn.: metaforicky, protože on přece život zachraňovat nepotřeboval – nebo ano, jak se to vezme, že?).
Takže… Crowley se řítil ulicemi Londýna a z hlavy se snažil dostat tu příšernou – úžasnou – ne, vážně příšernou – božs- příšernou! myšlenku. Protože něco takového mohlo napadnout jen jeho, že? Tvůrce prvotního hříchu a pěstitele dokonalých květin. Třeba Ligura, toho by něco takového ani (ANI!) nenapadlo – a už ani nenapadne. A ani Hastura. Ani Satana. No, i když… z čeho vlastně plyne celá ta Jejich roztržka, co? Na moment se zamyslel a pak na pedály šlápl o tom důrazněji. Rozhodně ne. Odvěká bitva mocností byla důsledkem něčeho zcela jiného, než… prostých pudů. Jistě. Ano. Definitivně. Jo.
Tak tedy – Crowley se stále řítil ulicemi a jeho tmavé sluneční brýle mu spolehlivě odfiltrovaly, jak bylo venku krásně a jak to na ulicích tokalo a švitořilo nastávajícím jarem. On se přece dokázal povznést nad hlasy přírody, které velely – tak, je po zimě, koukej se jít množit! Což by stejně nemohl. Ono by to tak nějak fyziologicky nešlo. On se o to postaral.
Měl by jít dělat to, pro co ho sem poslali. Svádět. Ponoukat. Postrkovat z pomyslné skály a vyrovnávat tak konání těch… těch… těch druhých. Andělů a archandělů a dobrých víl a kýho ďasa ještě koho všechno. Tak. To by měl. Až na to, že po té neprovedené apokalypse by vlastně zase až tak neměl (pozn.: to proto, že On – ten druhý On - řekl, že se mu to nelíbí), ale to se jistě poddá. Však k čemu jinému by tady na světě byli, ne? On se přece neusadí a nepořídí si ženušku a nezačne chovat králíky, ne? Ne? Ne!
Crowley nasadil výraz naprostého odhodlání a zamířil odbočkou k nejbližšímu obchodního domu. Obchodní domy – to byl ráj (pozn.: jako ten metaforický ráj). Kde jindy byste na jednom místě našli tolik nespokojených, naštvaných a frustrovaných lidí? Snad jen v metru. Nebo na silnici. Nebo na úřadech. No… ono to vzato kolem a kolem vlastně nebylo až tak těžké. Stačilo jen vystoupit z auta, rozhlédnout se kolem, kdo právě šlápl do psího exkrementu, a už to bylo. A pak bylo dostačující prostě do něj dloubnout svým dlouhým prstem a za nějakou dobu byl ten člověk jejich.
Jenže to už nebylo ono. Crowleymu tohle nestačilo. Bylo to jako… mrhání jeho silami. Když něco, on se spíš soustředil na ty… hromadné přesuny na jejich stranu. Jenže to zase vyžadovalo určitý druh rafinovanosti a odhodlání, které teď postrádal. Protože když máte nervy v kýblu (pozn.: metaforicky), tak vám to přemýšlení moc nejde. A to platilo i o padlých andělech. Démonech. Čertech. Čerchmantech. Mocnostech pekelných. Prostě všech z jeho a vlastně i z té druhé strany.
Crowley si povzdechl a na místě zastavil. Brzdy Bentleye hlasitě zaskřípaly, ale auto se poslušně poddalo jeho vedení. To na něm taky miloval – to, že se na něj mohl spolehnout, že poslouchal jeho příkazy. Byl zcela a bez výhrad jeho.
Rozhlédl se kolem a měl chuť si nafackovat. Proč? Proč?! Proč, Bož-!!! Ehm. Neměl popouštět uzdu svému podvědomí, své fantazii, té… potvoře, která se mu usadila na prsou. Chm.
Protože tam… právě tam, na druhé straně ulice stál ten krám. Ten zpropadený, zašlý antikvariát, obchod, o který by si někteří kolemjdoucí ani kolo neopřeli, avšak… Avšak. Povzdechl si.
A v tom obchodě. V tom obchodě bydlel on.
Crowley zaúpěl a fláknul hlavou o volant. Bylo to v pytli. Teda v Soho.